Martin Conboy: Tisk a populární kultura

JASON MITTELL KomplexnĂ­ televize Poetika souÄ?asnĂŠho televiznĂ­ho vyprĂĄvÄ›nĂ­ JAROSLAV Ĺ VELCH Jak obehrĂĄt Ĺželeznou oponu PoÄ?Ă­taÄ?ovĂŠ hry a participativnĂ­ kultura v normalizaÄ?nĂ­m ÄŒeskoslovensku VyĹĄlo: JOHN FISKE Jak rozumÄ›t populĂĄrnĂ­ kultuĹ™e IEN ANGOVĂ DivĂĄkem Dallasu Soap opera a melodramatickĂĄ imaginace

SouÄ?asnĂĄ dominance televize Ä?i internetu jako kdyby pĹ™ehluĹĄovala rozhlas a klasickĂĄ tiĹĄtÄ›nĂĄ mĂŠdia, jeĹž jako by se pĹ™esouvala do zaprĂĄĹĄenĂ˝ch regĂĄlĹŻ nÄ›Ä?eho, „co jiĹž pominulo“, a „toho, co prĂĄvÄ› pomĂ­jĂ­â€œ. Chceme-li vĹĄak skuteÄ?nÄ› porozumÄ›t souÄ?asnĂŠmu globalizovanĂŠmu, digitĂĄlnĂ­mu a tekutĂŠmu svÄ›tu mĂŠdiĂ­, musĂ­me se vypravit k zĂĄkladĹŻm, do historie, ze kterĂŠ tento svÄ›t vyrĹŻstĂĄ. Monografie Martina Conboye nabĂ­zĂ­ prĂĄvÄ› to: ve svĂ˝ch analĂ˝zĂĄch populĂĄrnĂ­ho tisku (ilustrovanĂ˝ch tĂ˝denĂ­kĹŻ Ä?i bulvĂĄrnĂ­ch periodik), rozkroÄ?enĂ˝ch do plochy dvou staletĂ­ a provedenĂ˝ch pĹ™edevĹĄĂ­m na materiĂĄlu britskĂŠm a americkĂŠm, sleduje promÄ›ny rolĂ­ a funkcĂ­ populĂĄrnĂ­ch periodickĂ˝ch tiskovin od poÄ?ĂĄtku 19. stoletĂ­ do dneĹĄnĂ­ch dnĹŻ. ZaznamenĂĄvĂĄ tak transformace, jimiĹž proĹĄly, a pĹ™edevĹĄĂ­m stopuje vliv novinovĂŠho a Ä?asopiseckĂŠho tisku na etablovĂĄnĂ­ a rozvoj modernĂ­ populĂĄrnĂ­ kultury jako takovĂŠ. Svazek doplĹˆuje doslov Jakuba Machka, kterĂ˝ Conboyova zjiĹĄtÄ›nĂ­ konfrontuje s Ä?eskĂ˝m materiĂĄlem.

ISBN 978-80-7470-229-7

Akropolis

PřeloŞil Josef Šebek S doslovem Jakuba Machka

Akropolis Edice #POPs

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

HENRY JENKINS PytlĂĄci textĹŻ TeleviznĂ­ fanouĹĄci a participativnĂ­ kultura

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

#POPs

Připravujeme:

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

MARTIN CONBOY (* ) působí jako profesor dějin mÊdií na univerzitě v Sheffieldu.

Ve svĂ˝ch pracĂ­ch se zaměřuje pĹ™edevĹĄĂ­m na historii britskĂ˝ch mĂŠdiĂ­ (napĹ™. The Routledge Companion to British Media History, jako editor, spolu s Johnem Steelem, ) a na bulvĂĄrnĂ­ tisk (napĹ™. Tabloid Century: The Popular Press in Britain, to the Present, spolu s Adrianem Binghamem, ). PřítomnĂĄ kniha je prvnĂ­m autorovĂ˝m titulem pĹ™eloĹženĂ˝m do Ä?eĹĄtiny.

Akropolis

#POPs

1

tisk a populární kultura.indd 1

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

2

tisk a populární kultura.indd 2

28.05.19 20:22

MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Machka

3

tisk a populární kultura.indd 3

28.05.19 20:22

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Conboy, Martin [Press and Popular Culture. Česky] Tisk a populární kultura / Martin Conboy ; v překladu Josefa Šebka ; s doslovem Jakuba Machka. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2018. — 328 stran. — (#POPs ; sv. č. 3) Přeloženo z angličtiny. — Obsahuje bibliografii a rejstřík ISBN 978-80-7470-229-7 (brožováno) : Kč 359,00 * 070 * 070.16 * 316.7:7.011.26 * 316.774:316.3 * (410) * (73) * (048.8) – tisk — Velká Británie — 19.—20. století – tisk — Spojené státy americké — 19.—20. století – bulvární tisk — Velká Británie — 19.—20. století – bulvární tisk — Spojené státy americké — 19.—20. století – masová kultura — Velká Británie — 19.—20. století – masová kultura — Spojené státy americké — 19.—20. století – masmédia a společnost — Velká Británie — 19.—20. století – masmédia a společnost — Spojené státy americké — 19.—20. století – monografie 070 — Noviny. Tisk. Žurnalistika [12]

Vychází za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR. The Press and Popular Culture English language edition published by SAGE Publications of London, Thousand Oaks, New Delhi and Singapore, © Martin Conboy, 2002. © Translation Josef Šebek, 2018 © Epilogue Jakub Machek, 2018 © Graphic & Cover Design Klára Kvízová – ReDesign, 2018 © Filip Tomáš – Akropolis, 2018 ISBN 978-80-7470-229-7

tisk a populární kultura.indd 4

28.05.19 20:22

Ich lebe mein Leben in wachsenden Ringen, die sich über die Dinge ziehn.

(Rainer Maria Rilke) für Simone und Lara

5

tisk a populární kultura.indd 5

28.05.19 20:22

tisk a populaĚ rniĚ kultura.indd 6

28.05.19 20:22

Předmluva k českému vydání

Předmluva k českému vydání

Předmluva k českém překladu knihy Tisk a populární kultura je pro mě příležitostí vrátit se k tomu, o co tato práce usilovala v době svého vydání v roce 2002. Umožňuje mi také zamyslet se nad pozdějším vývojem sledovaných témat.

Když jsem před dvaceti lety s výzkumem pro tuto knihu začal, měl jsem trojí záměr: zaprvé jsem chtěl vyvrátit představu, která byla příznačná pro určitou část tehdejších diskusí, totiž že existuje pevné pouto mezi populární kulturou a kulturou mladých. Zadruhé jsem hodlal prozkoumat mocenskou dynamiku masové populární kultury a zatřetí jsem chtěl k populární kultuře přistoupit z historického hlediska a reagovat tak na tendence chápat ji ahistoricky, jako by existovala v jakési trvalé přítomnosti. Ke všem třem cílům mělo vést zkoumání pozvolného vývoje populární kultury, jak jej bylo možné sledovat v tisku.

Tuto předmluvu píšu 15. ledna 2019, v den významného hlasování o brexitu v britském parlamentu, přičemž výsledek referenda z roku 2016 je podle mnohých lidovým mandátem. Vede mě to k zamyšlení nad skutečností, že lidovému hlasování o odchodu z Evropské unie dominovaly starší generace, jimž výhody plynoucí z členství v rozsáhlém, globálně významném společenství 7

tisk a populární kultura.indd 7

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

národů nebyly tak zřejmé jako mladým voličům a těm, kteří v roce 2016 ještě neměli volební právo a drtivou měrou si přáli zůstat.

Lidové hlasování, referendum – tento výraz „vůle lidu“, rétoricky tak vyzdvihované těmi, kdo si přáli z Evropské unie odejít, byl mladým lidem demograficky velmi vzdálený. Rozhlédneme-li se mimo politiku, má populární tisk – a je to typické pro všechna tradiční zpravodajská média – vůči mladým značně odtažitý postoj. Noviny, které si svou značku vybudovaly právě díky atraktivitě pro mladou generaci, jako Daily Mirror ve třicátých a znovu v šedesátých letech nebo Sun v letech sedmdesátých a osmdesátých, se nyní tyto čtenáře usilovně snaží znovu přitáhnout a hlavní skupina jejich čtenářů, starší publikum, se každým rokem zmenšuje. Má kritika předpokladu, že populárno rovná se politické a spotřební preference mladých, tedy očividně zůstává relevantní.

Pokud jde o současný vývoj v jiných geografických oblastech, do německých ulic se vrací heslo „Wir sind das Volk“, provolávané pravicovými radikály, kteří prosazují primát monokulturního nacionalismu. Ve Spojených státech se „lid“ stal hlavním bojištěm Trumpovy autoritářské politiky, která prý nejlépe vyjadřuje naděje, a hlavně obavy neelitní části americké populace. Jde však o celosvětový fenomén. Bolsonaro, Orbán, Erdoğan i Maduro z velmi odlišných politických a kulturních perspektiv tvrdí, že prosazují zájmy lidu proti tradičním mocenským elitám. V globálním měřítku tak vyvstává naléhavá potřeba znovu se zabývat významem populárna i snahami majoritních částí společnosti, které mají pocit, že je konvenční politický diskurz zbavil hlasu, a zaměřit se i na to, jak tyto nároky artikulují populární zpravodajská média.

Mocenská dynamika populárna má i nadále velkou odezvu. „Populárno“ (the popular) je nejen jedno z významově nejsložitějších anglických slov, ale patří také k těm, která mají nejsilnější politický náboj. Někteří si možná mysleli, že internet, zbavený tradiční mocenské hierarchie a zavedených vzorců komunikační reprodukce, přinese demokratizaci médií a v jednadvacátém století tak dojde k rozkvětu vlády lidu. Navzdory těmto utopickým fantaziím se půdorys médií ve věku internetu nezměnil, i když se možná zprvu stal trochu nezřetelným. Například aktuální skandály kolem Facebooku odhalily nejen machinace, k nimž docházelo 8

tisk a populární kultura.indd 8

28.05.19 20:22

Předmluva k českému vydání

v rámci tradiční komerční exploatace publika ze strany velkého byznysu, ale také zcela novou míru cynismu, pokud jde o prodej osobních údajů za účelem rozvratných politických manipulací.

Populární zpravodajská média zůstávají závislá na kapitalistických strukturách: na ziscích plynoucích z toho, co lidi zajímá. Došlo ovšem k novému zvratu: pokud je určitá služba zdarma, jste vy sami (nebo vaše údaje) oním produktem, který je na prodej.

Jak se s těmito změnami vyrovnávají populární zpravodajská média? Zažívají fázi úpadku, nebo se přizpůsobují. V roce 2002, během klidu před digitální bouří, dosahovalo pět hlavních bulvárních deníků ve Velké Británii celkových denních prodejů přes deset milionů výtisků. V roce 2019 mají pouze něco přes polovinu. Ale i ti, kdo na tomto vývoji zřetelně profitovali, jako Buzzfeed nebo Huffpost, se dostávají do finančních problémů, protože se jim nedaří dosahovat dostatečných tržeb z reklamy. Energie populární tištěné kultury se mezitím transformovala v širší mediální bulvární kulturu reality TV, platforem sociálních médií a diskusních fór. Z populárních novin vyrůstá celková bulvární kultura.

Dlouhé období, kdy obálky vycházející vstříc populárnímu vkusu automaticky znamenaly komerční úspěch příslušných médií, skončilo. Je možná paradoxní, že dochází k růstu prodeje výtisků specializovaných, až elitních periodik, jako jsou Economist, New Statesman a London Review of Books, kde počty prodaných výtisků výrazně předčí i solidní čísla jejich online předplatného. Poměrně nepopulární média tak po stránce prodeje rostou, nevzrůstá-li už jejich populárnost, chápaná v užším smyslu.

Historické přístupy k populárním médiím vybízejí k ostražitosti vůči tvrzení, že radikální technologické změny nevyhnutelně vedou k radikálním posunům v ovládání komunikačních prostředků. Díky svému historickému záběru nabízí tato kniha širší pohled na některé tradice, což vede právě k této opatrnosti.

Reprezentace zájmů lidu od anglické občanské války v 17. století vůbec poprvé využívaly řadu tropů populárního tisku a revoluční tradice populárního tisku pokračovala během americké války za nezávislost a Francouzské revoluce. Revoluční potenciál tisku později převzaly výnosnější produkty, zachovaly si nicméně některé aspekty revoluční rétoriky. Tyto tiskoviny si osvojily 9

tisk a populární kultura.indd 9

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

rétoriku přitažlivosti pro obyčejného člověka, který nepatří k elitě, a těžily z ní. Neznamenalo to, že by tyto noviny byly neautentické, pouze dokázaly využívat jazyk a zájmy obyčejných čtenářů k vlastním komerčním záměrům, přičemž si udržovaly vazbu na zájmy lidu. Ve Spojených státech k tomu došlo v šestákovém tisku, který – slovy Michaela Schudsona – vznikl jako součást „demokratické tržní společnosti“, a ve Spojeném království v nedělním tisku. Alternativní strategie přinesly dynamická řešení otázky, jak prodat informace na rostoucím trhu čtenářů a spotřebitelů, kteří nově získali volební právo.

Od vydání mé knihy v roce 2002 začalo být hlavně díky rozvoji digitálních archivů zřejmé, jak rozsáhlý materiál je pro bádání o populárním tisku k dispozici, s jakým množstvím dokladů lze pracovat. Nastal rozkvět historického zkoumání. Práce Henryho Ettinghausena (2015) a Joada Raymonda a Noaha Moxhama (2016) přispěly k poznání počátků komunikačních forem, které se od patnáctého století šířily mimo elitní kruhy. Joel H. Wiener a Mark Hampton (2007) iniciovali dialog mezi americkou a britskou tradicí populárního tisku. Vynikající Hamptonova kniha o britském tisku v období let 1850–1950 (2004) se zabývá mnohými změnami populárního vkusu odrážejícími se v tisku, zatímco Wienerova kniha z roku 2011 mapuje vzájemné vztahy těchto dvou paradigmat. Marcel Broersma (2007) systematicky zmapoval, jak západoevropská novinářská tradice v průběhu více než století od roku 1880 přejímala vývoj angloamerické populární kultury, či se mu naopak bránila.

Publikacím zdatně sekundují nová specializovaná výzkumná centra a pravidelně pořádané konference zaměřené na dějiny žurnalistiky, především pak žurnalistiky populární. Na mezinárodních konferencích obou zásadních sdružení, International Communication Association a International Association for Media and Communication Research, jsou dějiny žurnalistiky dobře zastoupeny.

V Austrálii bylo v roce 2007 při Macquarijské univerzitě v Sydney zřízeno Centre for Media History. Zabývá se médii v širokém záběru a intenzivně se věnuje také žurnalistice. Výrazně přispělo k poznání specifických australasijských dějin žurnalistiky i jejich vztahů k celosvětovému vývoji. Slovník australských 10

tisk a populární kultura.indd 10

28.05.19 20:22

Předmluva k českému vydání

médií (2014), který zpracovala ředitelka tohoto centra Bridget Griffen-Folleyová, se stal bohatým zdrojem pro další bádání.

V roce 2008 vzniklo The Newspaper and Periodical History Forum of Ireland, které vybudovalo úctyhodnou vědeckou síť a vydalo řadu publikací včetně vzorových prací, jako je kniha Marka O’Briena a Felixe Larkina (2014). The Centre for the Study of Journalism and History při Sheffieldské univerzitě, vedené společně tamními katedrami dějin a žurnalistiky, bylo založeno v roce 2009 a organizuje semináře a kolokvia, naposledy pak šestou mezinárodní konferenci o historickém zpravodajském diskurzu (CHINED VI) v roce 2017. Jejich výstupy představují publikace malého i velkého rozsahu, jako je The Routledge Companion to British Media History (Conboy – Steel 2015). Centre for Media History na Univerzitě v Aberystwythu má také široké badatelské zájmy, nicméně vždy tíhlo k dějinám zpravodajských médií, zvláště proto, že vzniklo okolo nepravidelně vydávaného periodika Newspaper and Periodical History, z nějž se vyvinul časopis Media History, vydávaný nakladatelstvím Taylor & Francis.

V současnosti jsme také svědky exploze digitálních archivů populárního tisku. Tisk byl dlouho využíván jen jako pomůcka k ověřování historických faktů. Historikové se k autoritativním novinám obraceli převážně kvůli informacím o určitých událostech, aniž by věnovali větší pozornost stylu prezentace, ilustracím nebo specifikům výroby daného listu, tedy aspektům, které byly v případě populárního tisku mnohem zajímavější. Noviny byly dříve považovány jednoduše za jeden z archivních zdrojů.

Populárnímu tisku se tak konečně dostává seriózního zájmu, který se doposud omezoval na elitní tisk. Po stránce své vizuální působivosti byl populární tisk vždy poutavější a určoval vývoj grafické úpravy novin i jejich obsahu, zatímco elitní tisk jej – někdy se zdráháním – následoval. Propast mezi elitním a populárním se v důsledku toho výrazně zmenšila, a to do té míry, že v rámci procesu „bulvarizace“ začal elitní tisk využívat bulvární tiskový formát a rovněž obsahově do značné míry vstřebal populární vlivy.

Formát seriózního tisku si dnes na trhu britských deníků zachovává s odhodláním sobě vlastním už jen Daily Telegraph. Badatelé se začínají o populární listy zajímat nejen v duchu, v jakém 11

tisk a populární kultura.indd 11

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

studovali elitní tisk, ale zaměřují se také na jejich multimodální fungování, na to, jak s pomocí různých druhů písma, obrázků, komiksů a zvýraznění formují zprávy k obrazu svých čtenářů.

Definice populární kultury je i nadále zásadním momentem diskusí o politice. I když populární produkce zůstává značnou měrou začleněna do rámce kapitalistických struktur, které si ji přisvojily, jako dominantní faktor se stále jeví její schopnost souznít se zájmy lidí, kteří nepatří k mocenské elitě, a současně s využitím těchto procesů upevňovat struktury vedoucí k maximalizaci zisku. „Vernakulární břichomluva“ zůstává v popředí jako klíčový aspekt přitažlivosti populární žurnalistiky a současný vývoj médií ji do jisté míry umocňuje.

Zájem o bulvární segment tisku mě přivedl k napsání knihy Tabloid Britain a účinnost jeho rétoriky mě nasměrovala k dalšímu výzkumu s využitím lingvistických přístupů (Conboy 2006; 2010). Na ústřední roli rétoriky se zaměřilo také bádání využívající multimodální analýzu (Caple – Bednarek 2012). Snaha podat historický přehled žánru populárních novin v Británii vyústila v knihu Tabloid Century (2015), kterou jsem napsal společně s Adrianem Binghamem.

Proces komercionalizace populárna v digitálním věku ne­ ustal. Díky využívání algoritmů umožňujících sledování spotřebitelského vkusu se stal naopak snazším a cílenějším. Identita je stále silněji chápána jako komodita a současně zde zůstává přinejmenším ozvěna zájmů lidí stojících mimo mocenský blok.

Podle této knihy patří populárno z velké části do národního rámce. Tento názor ovšem vyšel z módy, když se začal prosazovat hegemonický pohled na globalizaci a na stírání národních rozdílů, zvláště v oblasti mediální spotřeby. Poněkud paradoxně – vzhledem k následnému vzestupu nacionalismů – nyní plánuji nový projekt: Global Tabloid. Populárno, nechvalně proslulé a cizí kultivovaným diskurzům mainstreamových médií, „problematicky autentické“, jak jsem je označil v roce 2002, takovým zůstává i dnes. Nadále tvoří součást matrice moci/vědění a populární tisk si v něm udržuje své místo.

Martin Conboy 12

tisk a populární kultura.indd 12

28.05.19 20:22

Předmluva k českému vydání

Literatura

Bingham, Adrian – Conboy, Martin 2015 Tabloid Century: The Popular Press in Britain, 1896 to the Present Day (Oxford: Peter Lang) Broersma, Marcel (ed.)

2007 Form and Style in Journalism: European Newspapers and the Representation of News, 1800–2005 (Leuven: Peeters) Caple, Helen – Bednarek, Monika 2012 News Discourse (London: Continuum) Conboy, Martin 2006 Tabloid Britain: Constructing a Community Through Language (Abingdon-on-Thames: Routledge) 2010 The Language of Newspapers: Socio-historical Perspectives (London: Continuum) Conboy Martin – Eldridge II, Scott (eds.)

2021 Global Tabloid (Abingdon-on-Thames: Routledge) [v přípravě] Conboy, Martin – Steel, John (eds.)

2015 The Routledge Companion to British Media History (Abingdon-on-Thames: Routledge) Ettinghausen, Henry 2015 How the Press Began: The Pre-Periodical Printed News in Early Modern Europe (Coruña: SIELEA) Griffen-Foley, Bridget 2014 A Companion to the Australian Media (Melbourne: Australian Scholarly Publishing) Hampton, Mark 2004 Visions of the Press in Britain, 1850–1950 (Champaign, IL.: University of Illinois Press) O’Brien, Mark – Larkin, Felix (eds.)

2014 Periodicals and Journalism in Twentieth Century Ireland (Dublin: Four Courts Press)

13

tisk a populární kultura.indd 13

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

Raymond, Joad – Moxham, Noah (eds.)

2016 News Networks in Early Modern Europe (Leiden – Boston: Brill) Wiener, Joel H. 2011 The Americanization of the British Press 1830s–1914: Speed in the Age of Transatlantic Journalism (Basingstoke: Palgrave Macmillan) Wiener, Joel H. – Hampton, Mark (eds.)

2007 Anglo-American Media Interactions 1850–1900 (New York: Greenwood)

14

tisk a populární kultura.indd 14

28.05.19 20:22

Předmluva k anglickému vydání

Tato kniha přináší velmi potřebné kritické dějiny jedné nedostatečně prozkoumané oblasti žurnalistiky – populárního tisku. Vyhýbá se těm přístupům k populární kultuře, které se omezují na přítomnost, a zdůrazňuje, že terén populárna má své dějiny, které musíme poznat, chceme-li se platně účastnit diskusí o vztahu dnešní populární kultury a tisku. Pro takovéto historické zkoumání je dále příznačný kulturální přístup, zaměřený na užívání jazyka za účelem dosažení rétorického účinku na lid a sledující to, jak populární tisk dokázal své rétorické výzvy přizpůsobovat rozdílným kulturním paradigmatům.

Knihu rámuje pojednání o západoevropské tradici populárního tisku a roli, jakou populární tisk hrál v revolučních hnutích.

Práce se dále zaměřuje na rozdíly i shody mezi populárními novinami, tak jak vznikly ve třicátých letech 19. století ve Spojených státech a v Británii, a na úlohu, kterou jejich zrod sehrál při formulování široce přijímaných definic populární kultury. Historický přístup nám pomáhá získat povědomí o tom, jak důležité postavení měly v populárním tisku otázky moci a veřejného povědomí, spočívající u základů ekonomických požadavků a otázek občanství vlastních populárnímu čtenářstvu.

15

tisk a populární kultura.indd 15

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

Aktuální příklady a diskuse z Velké Británie, Německa a Spojených států umožňují situovat rozpravu mimo úzké omezení národních hranic a ptát se, jak se populárno v populárním tisku přetváří v rámci globálních strategií a jak si zároveň uchovává atraktivitu pro lokální čtenáře, jak se s novými situacemi vyrovnává tím, že kombinuje různé aspekty svého tradičního rétorického účinku.

Bezpochyby existují významné noviny a důležité žánry populárního tisku, kterým není v této práci věnována pozornost.

Neznamená to, že by v těchto kritických dějinách neměly své místo, důvodem byly spíše omezené prostorové možnosti, které vedly k tomu, že zde nastíněné ústřední teze bylo možné ilustrovat jen vybranými příklady.

Kritické připomínky k tomu, že v knize není věnována dostatečná pozornost specifikům lokálních, týdenních, regionálních a večerních variant populárního tisku, jsou nepochybně oprávněné, nicméně je třeba vzít v úvahu, že hlavním cílem této knihy není podat úplný chronologický přehled vývoje populárního tisku, ale spíše zhodnotit témata a politické diskuse vztahující se k tištěné žurnalistice obecně. Tento přístup nejspíš klade větší důraz na kontinuitu v rámci populárního tisku než na rozdíly, které zde můžeme najít. Jde o strategické rozhodnutí, učiněné se záměrem podtrhnout důležitý politický argument, s nímž tato práce přichází, a sice ten, že komerční populární kultura vždy závisela na rétoricky vytvářeném dojmu, že jaksi patří samotnému lidu, a že tedy nejde o výlučný rys naší doby.

Každopádně doufám, že všechny vynechané problémy i další rozhodnutí týkající se tématu a metodologie této knihy mohou být dobrým východiskem živých debat o celé škále problémů, kterými se v ní zabývám.

16

tisk a populární kultura.indd 16

28.05.19 20:22

Poděkování

Tato kniha sleduje několik směrů mých badatelských zájmů, jak se vyvíjely a proměňovaly v posledních letech, a měl bych proto poděkovat lidem, kteří mi na této mé cestě poskytovali pomoc a podporu. Děkuji Heidrun Klemmové, která v bouřlivých měsících po sjednocení Německa podpořila zařazení tématu britského tisku do studijního plánu Postupimské univerzity, a Wolfgangu Petschanovi a profesoru Wolfgangu Wichtovi, kteří mě následně povzbuzovali a podporovali při práci v oblasti kulturálních studií na tamním Ústavu anglistiky a amerikanistiky.

Andrew Darley, Matthew Rampley a Helen Davisová z mého současného pracoviště byli nápomocnými, inspirativními a především přátelskými spolubojovníky za novou badatelskou kulturu. Bez nich by byla práce na této knize mnohem osamělejší.

Gwynneth Wilkeyová a Lindsay Da Silvová nadmíru efektivně vyřizovaly mé hojné žádosti o knihovnickou podporu bádání.

Vděčností jsem však zavázán především Jane Taylorové, obětavě prosazující nové přístupy k žurnalistice zde ve Farnhamu, která mi poskytla čas nezbytný k realizaci projektu a chránila mě před rušivými vlivy. Finanční podporu v důležité finální fázi vydání 17

tisk a populární kultura.indd 17

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

knihy laskavě poskytl The Surrey Institute of Art and Design University College Research Fund.

David Finkelstein a Richard Keeble povzbudivými slovy a příhodnými zásahy do textu umožnili některým myšlenkám dozrát a ukázali mi, že kolegialita může mít v akademickém prostředí i navzdory jeho soutěživosti stále navrch. Jsem jim zavázán více, než by sami byli ochotni připustit. Čtenáři novin Erichu Hausmannovi a poštovním službám Die­tera a Bärbel Vickových děkuji za pomoc se zajišťováním pravidelného přísunu německých novin, které v této knize využívám.

A konečně děkuji Julii Hallové z nakladatelství Sage za její entuziasmus a vize, které napomohly nejen tomu, aby tato kniha spatřila světlo světa, ale také tomu, aby se oblast žurnalistiky otevřela širšímu intelektuálnímu zkoumání.

18

tisk a populární kultura.indd 18

28.05.19 20:22

Úvod. Populární tisk: teorie a historie

Úvod Populární tisk: teorie a historie

Populární tisk se vždy prohlašoval za oddaného služebníka lidu – obyčejných lidí. Občas tvrdil, že zastupuje jejich zájmy, vždy se však snažil odrážet širší kulturní vzorce jejich životů. Lid je v centru zájmu populárního tisku jak z politického hlediska, tak z hlediska dosahu jeho vlivu. Tato kniha zkoumá spletitý a dynamický vztah mezi populárním tiskem a populární kulturou jakožto kulturou těchto obyčejných lidí. Pozornost čtenářů přitom chce obrátit na vazby mezi praxí populární žurnalistiky a teorií kultury. Důvod je prostý a zřejmý – nebudeme-li se při zkoumání této formy žurnalistiky ptát, jak se takové fenomény jako populární čtenářstvo formují a jak je možné na ně působit, zůstane nám značně vyprázdněné chápání toho, jaká populární kultura se v populárním tisku uplatňuje, a budeme odkázáni na dosti nekritický pohled, podle nějž populární tisk nijak nesouvisí s diskusemi o současné kultuře. Ani jedno z toho není pravda.

Populární tisk se vždy intenzivně podílel na šíření kulturních norem a přežívá díky své schopnosti dialogu se současnými kulturními trendy.

19

tisk a populární kultura.indd 19

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

Peter Dahlgren a Colin Sparks tvrdí, že mezi populárním tiskem a populární kulturou existuje úzký vztah, když prohlašují, že „kulturální studia zastávají názor, že žurnalistika je něčím, co náleží do populární kultury“ (Dahlgren 1991: 18), a není tedy podle nich izolovanou entitou. Tento postřeh problematizuje snadno vyslovovaný názor, že současný populární denní tisk je možné oddělit od praxe skutečné populární kultury na základě jeho každodenního masového vlivu, souvisejícího s ostatními médii, a na základě skutečnosti, že jsou tyto noviny vlastněny a ovládány mocnými komerčními koncerny. Poukazujeme-li na to, že populární tisk tvoří legitimní předmět studia populární kultury, chápeme tyto listy a jejich čtenáře jako součást kontinua, které ve všech oblastech současného kulturního života propojuje ekonomické struktury s kulturní spotřebou. Úspěšné populární noviny, stejně jako jejich předchůdci, dokázaly vždy vyjadřovat reálný vztah mezi čtenářem a komerčním podnikem a v nejúspěšnějších případech čtenáře do tohoto podniku symbolicky zahrnuly. Otázka, jak se populárnímu tisku dařilo vyjadřovat životní svět většiny obyčejných mužů a žen vyloučených z dominantního proudu politické moci, představuje ohnisko zájmu této knihy.

Proč teorie?

Můžeme začít tím, že si položíme tuto jednoduchou otázku.

Teorie zdůrazňuje roli populárního tisku v širokých kulturních diskusích o tom, co je ono populárno, jímž se chce zabývat. Pomáhá kriticky posoudit, jakou pozici a jaký politický význam si žurnalistika v kontextu populární kultury během svého vývoje sama nárokovala. Teorie umožňuje badatelům v oblasti populární kultury, aby zpochybnili své dosavadní představy o problémech populárního tisku a jeho vlivu. Teorie nám poskytuje možnost kriticky zhodnotit postoje, které jsou v těchto oblastech běžně rozšířené.

Připomeňme v tomto kontextu, co Catherine Belseyová poznamenala k uvážlivému provozování jakéhokoli typu praxe: 20

tisk a populární kultura.indd 20

28.05.19 20:22

Úvod. Populární tisk: teorie a historie

„[…] neexistuje žádná praxe bez teorie, ať je tato teorie jakkoli potlačená, explicitně neformulovaná, anebo vnímaná jako ‚samozřejmá‘“ (Belsey 1993: 4).

Proč historie?

Na zkoumání dopadů a úspěchů populárního tisku je fascinující mimo jiné to, jak se dokázal přizpůsobovat svému kulturnímu a politickému prostředí, ale někdy je fascinující i kvůli tomu, jak se s tímto prostředím dokázal radikálně rozejít. Tyto procesy vždy probíhaly v konkrétním historickém kontextu. Historie nám umožňuje zkoumat aspekty, které populární tisk zdědil od starších forem populárních tiskovin, a lokalizovat období, kdy se způsob reprezentování lidu nejvíce měnil. Naplňuje tak svou roli „procesu neustálé interakce mezi historikem a jeho fakty, nikdy nekončícího dialogu mezi přítomností a minulostí“ (Carr 1986: 30).

Historie může doložit, jak populární kultura od 15. století společně s rozvojem knihtisku v západní Evropě vznikala, jak se projevila v prvních tištěných letácích a písních a jak se tyto žánry začlenily do prvních populárních novin. Historická perspektiva nám navíc umožňuje nahlédnout do otázek moci. S tím, jak se kultura populárního knihtisku stává součástí zápasu o přístup k vědění, začíná být pro otázky politické reprezentace klíčové to, kdo tyto komunikační kanály vlastní a jak jsou skrze ně lidé oslovováni. Populární tisk se přizpůsobil různým kulturám a různým historickým obdobím, aby uspokojil protichůdné zájmy obyčejných lidí a ekonomických a politických elit. Když se s rozvojem kapitalismu politické a ekonomické postavení těchto lidí proměňuje, mění se jejich perspektiva, stále více se stávají součástí kultury populárního knihtisku a jsou oslovováni jazykem, který se blíží jejich každodenní řeči. Vývoj populárních novin od počátku 19. století se vyznačuje posunem jejich obsahu směrem ke každodenním prožitkům obyčejných lidí. Politická moc vepsaná do populárního tisku byla a je nesmírně významná. Proto se i v případech, kdy populární tisk stavěl do popředí 21

tisk a populární kultura.indd 21

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

zábavu a rozptýlení, zaměříme na to, jak to posilovalo, či naopak zastíralo politické otázky. Díky historickému pohledu můžeme tyto procesy důkladně kriticky ­zkoumat.

Dějiny jedné tradice Populární tisk vytvořil kanál umožňující rozmach a šíření populární kultury poté, co se vydělila ze starších forem lidové a běžné kultury. Oboustranný delikátní vztah s populární kulturou, na němž populární tisk staví, je zásadní složkou jeho úspěchu.

Abychom doložili, že populární tisk má vazby ke kultuře obyčejných lidí a reprezentuje její prvky, musíme být schopni ukázat, jak se mu podařilo spojit návaznost na lidovou kulturu, která mu předcházela, s opozičními tendencemi politické populární kultury, zaměřené proti mocným subjektům ve společnosti a vyjadřující alternativní vidění nakloněné těm, kteří nepatří k vládnoucím vrstvám. Tato alternativa může mít podobu otevřeného politického angažmá nebo utopických, eskapistických představ lepšího světa. Historická perspektiva nám ukazuje, jak byly tyto prvky naroubovány na instituce populárního tisku, a odkrývá nám i politické důsledky tohoto procesu.

Přímý vztah populárního tisku k populární kultuře a jeho nárok na to, být její součástí, mohl být vnímán jen za předpokladu, že populární tisk dokázal formovat či odrážet specifickou kulturu lidu. Povaha tohoto tisku a jeho vztah ke kultuře obyčejných lidí se během dvou století jeho existence měnily. Následující historický přehled ukáže, že dějinné zlomy i kontinuita tvoří nezbytný výchozí bod úvah o legitimitě tohoto tisku jakožto součásti dnešní populární kultury.

Populárno není nikterak novou kategorií a teoretické i politické výzvy, před které nás staví, zrály právě tak dlouho. Výhradní soustředění na přítomnost vedlo až k tomu, že jeden přehled zkoumané problematiky zaujímá pozici, „jako by kultura úplně ztratila své zakotvení v podloží historie“ (Golding – Fergusson 1997: xxi).

Můj výklad v této knize spojuje historické povědomí s aktuální kulturní diskusí, aby objasnil tradice, které populárnímu tisku 22

tisk a populární kultura.indd 22

28.05.19 20:22

Úvod. Populární tisk: teorie a historie

poskytovaly jeho vývojovou dynamiku a schopnost promlouvat k obyčejným lidem. To nám zase umožní lépe pochopit výzvy, před nimiž tato specifická oblast zpravodajských a zábavních médií stojí dnes. Propojení historie a současnosti tak populárno zasadí do relevantního kontextu.

Začneme přehledem přístupů k populární kultuře, ale takovým, který bude zaměřen na konkrétní historický popis zrodu a vývoje jedné oblasti, jež chce být vnímána jako součást populární kultury: populárního tisku. Toto zkoumání v obecné rovině vyzdvihne rétorické strategie, které populární tisk využívá coby součást praxe populární kultury, a také způsoby, jak se stává vektorem prvků širší populární zkušenosti.

23

tisk a populární kultura.indd 23

28.05.19 20:22

1 Lid a populární kultura

Raymond Williams v knize Keywords (Klíčová slova) do značné míry vystihl komplexnost problémů, které se v definici „populárna“ protínají. Vyhýbá se jakýmkoli zjednodušeným oslavám populárna, a současně odmítá elitářský nezájem o populárno jako něco triviálního. Jeho východisko je politické a právě tato důslednost mu umožňuje zachovat si perspektivu, která ve hře udrží všechny rozporné aspekty pojmu. Poukazuje na to, že slovo zpočátku označovalo „přináležitost k lidu“, ale neslo rovněž příznak „spodního či nízkého“. V 19. století, tvrdí Williams, bylo již v tomto výrazu pevně zakotveno významové rozšíření směrem k velké oblibě: Populárno bylo viděno spíše z pohledu lidu než z hlediska těch, kteří si chtěli získat jeho přízeň nebo svolení k vládě. Starší význam slova však neodumřel. Populární kulturu nedefinoval lid, ale jiní, a stále v sobě nese tyto dva starší významy: dílo nižšího typu (srov. populární literatura, populární tisk v opozici vůči kvalitnímu tisku), nebo dílo, které chce záměrně získat naši přízeň (populární žurnalistika v opozici vůči demokratické žurnalistice, nebo populární zábava), stejně 24

tisk a populární kultura.indd 24

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

jako novější význam něčeho, co se těší oblibě mnoha lidí, s nímž se první dva pochopitelně mnohdy překrývají.

(Williams 1976b: 199; zvýraznil R. W.) To, že Williams jako příklad tak často používá tisk, poukazuje na skutečnost, že diskuse o proměnlivé roli a definici populárna s problematikou populárního tisku souvisejí. Pozdější badatel rozsah Williamsovy definice zpřesňuje tím, že vyčleňuje tři aspekty: kvantitativní, politický a estetický (Sparks 1992).

Kouzlo Williamsovy široké definice i Sparksovy užší verze spočívá v tom, že se nesnaží populární kulturu preskriptivně uzavřít.

Mnohostrannost tohoto vymezení naznačuje, že síla populární kultury vychází z toho, že je možné si ji kterýmkoli z uvedených způsobů více či méně přivlastnit, a stále si může činit nárok na legitimitu jakožto zástupkyně lidu. Aspekt nároku je pro účinnost tohoto procesu zásadní a zvláště v případě populárního tisku je podstatné, jak se tento nárok naplňuje v textové podobě. Populární kultura nevyhnutelně spočívá v hybridním vztahu mezi jednotlivými kategoriemi definice, a není tak samostatnou čistou kategorií. Jedním z důsledků této hybridity je, že mezi danými kategoriemi dochází k nestejnoměrnému a nepředvídatelnému překryvu. Populárno například nikdy nemůže být vnímáno bez vztahu k ekonomice. Už jeho předchůdci, lidová kultura či „běžná kultura“, byli produktem feudální ekonomiky ve stejné míře, v jaké se populární kultura stala konstitutivní složkou ekonomiky kapitalistické. V každém žánru populární kultury, v každém okamžiku její dějinné existence se kombinace a vztahy v rámci Sparksovy triády liší. Proto je důležité zabývat se populárními novinami v celé jejich historické komplexnosti.

Vyjadřovat názor lidu?

Populárno jako diskurz Třebaže vyzdvihujeme délku populární tradice v její tištěné formě, jakmile se pokusíme najít výchozí bod, kdy populární tisk vznikl, ocitneme se před sérií otázek. Tyto otázky poukazují 25

tisk a populární kultura.indd 25

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

Obr. 1: Mercurius Britanicus, 1644 – rané oslovení lidu v tisku

na problémy, jež tkví v jádru debat o politice a „populárnosti“ populárního tisku, který existuje v západní Evropě a ve Spojených státech. Zahrneme do této kategorie nestandardizované populární žánry, jejichž populárnost se stala součástí pozdějších projevů populárního tisku, jako jsou kalendáře, klepy, strašidelná a zázračná vyprávění nebo melodramata? Budeme tisk vycházející od roku 1789 za Francouzské revoluce nebo radikální 26

tisk a populární kultura.indd 26

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

nekolkovaný tisk třicátých let 19. století v Anglii chápat jako politizovaný projev lidových tužeb po společenských změnách? Budeme první úspěšné šestákové deníky ve Spojených státech nebo anglické nedělníky z poloviny 19. století považovat za způsob, jak byl lid začleněn do Schudsonovy „demokratické tržní společnosti“ (Schudson 1978: 57)? Počkáme si na začátek 20. století, kdy Pulitzer, Hearst a později Harmsworth svedou dohromady technologii, styl psaní, obchod a čtenářské publikum a vydají první deníky s milionovým nákladem? Rozšíříme svůj obzor a soustředíme se na milionové náklady deníků v současném Německu a Británii?

Jak prostě, ale bystře poznamenává Harold Perkin, „počátky populárního tisku sahají daleko před rok 1870 […]. Počátky populárního tisku se datují do období dlouho před Northcliffem. Přinejmenším částečně je nalezneme tam, kde by je očekával běžný čtenář novin 19. století – v tisku jako takovém“ (Perkin 1991: 47–51).

Je tedy zjevné, že pokoušíme-li se vystopovat cestu vývoje této společenské instituce, začne se otázka jevit komplexně, v závislosti na vymezení jejího publika a jejích cílů. Závisí populárnost na politické agendě, která se staví na stranu obecně chápaného lidu, anebo je spíše otázkou velkých prodejních čísel a reflektování každodenních problémů za využití živých, aktuálních rétorických prostředků? Plodnější bude pojímat populární tisk jako soubor diskurzů, který svou autenticitu zčásti zakládá na rétorice a dosahuje inkluzivnosti spočívající v oslovování velké skupiny obyčejných lidí.

Populární kultura, jak si později blíže ukážeme, vzniká v raném novověku společně s knihtiskem. Jak textově, tak politicky má daleko k jednotnému a stabilnímu souboru praktik. Není možné ji chápat jako určitou entitu ani jako vývoj od jedné kulturní formace ke druhé. Nejde o objekt ani o pevně danou kategorii, kterou by bylo možné sledovat napříč různorodými projevy tištěné populární kultury. Je proto nutné vrátit se k otázkám definice. Přesnější by bylo říci, že její význam spočívá v tom, jak si nárokuje legitimitu na základě tvrzení, že reprezentuje „lid“, většinu, v protikladu k mocným, k elitní menšině. Takové 27

tisk a populární kultura.indd 27

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

mocenské nároky byly v teoretických pracích popsány jako diskurzy.

Koncept diskurzu je zapotřebí blíže objasnit, má-li nám pomoci pochopit význam souhry populární kultury a jejích nároků na reprezentování zájmů lidu. Obecně řečeno, jazykovědci termín diskurz užívají k popisu koexistence textu a kontextu a pravidelností, které se vyskytují v jakémkoli úseku jazykového projevu delším než věta (Crystal 1991: 106). Znamená to, že z perspektivy diskurzivní analýzy není možné žádnou výpověď izolovat od okolností její produkce a recepce, vytrhnout ji ze vztahu k dalším jazykovým a nejazykovým fenoménům, aniž bychom ztratili zásadní součást jejího významu: její kontext.

Kritická analýza diskurzu tento aspekt rozšiřuje o perspektivu inspirovanou Michelem Foucaultem (2002 [1969]). Tento směr, rozvíjený teoretiky, jako jsou Teun A. van Dijk, Norman Fairclough nebo Roger Fowler, Robert Hodge a Gunther Kress, chápe diskurz jako soubor praktik umožňující, aby se jazyk a moc spojily v účinnou a přesvědčivou rétoriku zdravého rozumu.

Populární kultura funguje jako diskurz v tom smyslu, že vytváří rámec očekávání, v němž se může rozvinout ideální představa obyčejných lidí. Populární noviny jsou mocným faktorem tohoto normativního procesu, jelikož na těchto diskurzech lidu stavějí a mohou na lid emočně, ekonomicky a politicky cílit, přičemž tvrdí, že hovoří jeho jménem. Populárno časově předchází populárním novinám, legitimita populárního tisku je však do značné míry založena na způsobech, jak tištěná kultura přesměrovala západoevropské lidové a orální tradice do řady populárních tištěných formátů a diskurzů populárna, z nichž mohly populární noviny vycházet.

Hledíme-li na populární kulturu jako na soubor diskurzů, které vymezují a omezují koncept a obsah kultury nárokující si zastupování lidu, můžeme definice populární kultury chápat jako součást samotného tohoto diskurzu. Tyto definice tvoří součást nároku na legitimitu určitého pohledu na populární kulturu tím, že ji nečiní v žádném ohledu konkrétnější – činí ji prostě jen přesvědčivější. Dá se říci, že jádro populární kultury je prázdné a touto dutinou je absence reálných lidí. Populární noviny této 28

tisk a populární kultura.indd 28

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

absence vždy využívaly, když tvrdily, že vyjadřují názory lidu, ačkoliv je většinou vlastnili bohatí podnikatelé. Rozvláčné diskuse o populární kultuře skrytě snižují její potenciál zasadit se za skutečné politické změny systému, s nímž sdílí některé souřadnice. Upozorňuje na to Morag Schiachová: „Ideologické a praktické zápasy o definici populární kultury se v jazyce reprodukují a znovu přehrávají, ale neřeší“ (Schiach 1989: 19). To naznačuje, že snad ani není možné a žádoucí pokoušet se o konečnou definici populární kultury, prostě proto, že jde o proces argumentování a diskutování o společenských hodnotách a symbolech, které jsou obsaženy v neustále se měnícím postoji lidových mas k artefaktům, jež údajně reprezentují jejich zájmy. Tato debata stále probíhá a rámují ji mocenské vztahy všech zainteresovaných.

John Street tento fakt dokládá na různých amerických autorech zabývajících se populární kulturou: „[…] populární kultura podle radikálů vykořisťuje nižší vrstvy, podle konzervativců je úpadková a nebezpečná a podle liberálů jsou veškerá kultura a všechny společenské vrstvy stejně platné a hodnotné“ (Street 1997: 5–6). Tento přístup k populární kultuře jako ke sledu argumentů týkajících se mocenských předpokladů, které každý typ definice vyzdvihuje, může být užitečný. Chápeme-li populární kulturu jako diskurz, umožňuje nám to uvědomit si míru, v níž jakákoli definice populárna naznačuje politické záměry svého autora.

Pokud význam populární tištěné kultury závisí na tom, že si nárokuje reprezentování „lidu“ v nejširším možném smyslu, jenž zahrnuje zaprvé schopnost reprezentovat politické zájmy lidu vyloučeného z přímého výkonu moci a za druhé schopnost kvalitativně reprezentovat jeho názory a životní zkušenost, spočívá jeden z hlavních problémů v tom, že pojem „lid“ nemá žádný konkrétnější význam. Jedná se o politizovaný pojem, jelikož vždy závisí na tom, kdo a za jakým účelem se lidu dovolává. Psát jménem lidu a prodávat tyto texty lidu byl vždy proces politické povahy. Koncept „lidu“ je nevyhnutelně svázaný s „artikulací politického diskurzu“ (McGuigan 1992: 12).

Také Morag Shiachová tvrdí, že definice populární kultury náleží do sféry diskurzu, který definuje jako „kontinuitu způsobů, jimiž byla populární kultura popisována a hodnocena“ 29

tisk a populární kultura.indd 29

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

(Schiach 1989: 2). Z toho vyplývá, že jakékoli tvrzení, že populární kultura reprezentuje lid, musí podporovat a legitimizovat příslušná praxe samotná, sama tradice konkrétního populárního žánru. Lid tedy nemá žádnou reálnou existenci. Legitimita tohoto pojmu závisí na hodnověrnosti jeho rétorického účinku. Budeme-li proto populární kulturu studovat jako diskurz, pomůže nám to pochopit, jak rétorické procesy, které probíhají v praxi populárního tisku, vytvářejí svou zdánlivou legitimitu.

Další koncept, který se v pokusech definovat populární kulturu stále vrací, je procesualita. Odmítáme-li chápat kulturu jako pevně fixovanou entitu, má tento pojem obzvláštní význam.

Populární kultura se může projevovat prostřednictvím určitých praktik, v našem případě stabilních tištěných artefaktů, myšlenka procesu nám však umožňuje vnímat flexibilitu populární kultury v běhu času a především její recepci. To má na mysli John Fiske, když píše: „Populární kultura má vždy procesuální ráz.

Její význam nemůže být nikdy identifikován v určitém textu, jelikož texty se aktivují a stávají se smysluplnými výhradně ve společenských a intertextových vztazích“ (Fiske 1994: 3).

Procesuální prvky také populární kulturu odlišují od relativní stability vysoké kultury. To neznamená, že populární kultura nemá své vlastní tradice a rysy, své žánry a svou rétoriku, je ale méně pravděpodobné, že utvoří určitý kánon, jako tomu je v případě elitní/vysoké kultury. Vysvětlení částečně spočívá v tom, že populární kultura je prostorem, který si lze těžko přisvojit: pro elitu je to obtížné v důsledku odporu, s nímž se setkává u lidu, a obtížné je to i pro lid, a sice vlivem zásahů politických a komerčních zájmů elity do prostoru, který lid považuje za populární.

Hegemonie a zprostředkování populárna v tisku Nejenže se populární tisk obrací na lid samotný, ale tento apel je navíc zakotven v dominantních ekonomických společenských strukturách, protože začlenění obyčejných lidí se zakládá na 30

tisk a populární kultura.indd 30

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

jejich relativní ekonomické marginalizaci. Každý diskurzivní přístup k populární žurnalistice je třeba zasadit do příslušného ekonomického rámce. Lid je vždy definován v kontextu určitého ekonomického vzorce.

Mohlo by se zdát, že čistě diskurzivní přístup naznačuje, že populární kultura je poměrně uzavřeným souborem praktik, které se strukturují a přestrukturovávají tak, aby se přizpůsobily měnícím se politickým a ekonomickým konfiguracím. Ponechává se tak otevřená otázka participace lidí samotných, možnosti jejich nesouhlasu s praktikami, které jsou jim předkládány, a jejich schopnosti tyto praktiky měnit – jinými slovy, být aktivními konzumenty a účastníky. Předpoklad, že vztah mezi populární kulturou a jejím publikem je založen na tom, že publikum tvoří pasivní příjemci textů produkovaných jejich jménem, by byl nehorázně nadutý a zjednodušený; tvrdit, že obyčejní lidé a jejich životy jsou autentickým a výlučným zdrojem těchto textů, by pak zase bylo zaslepeně naivní. Jeden z možných výkladových rámců pro model vzájemné výměny mezi producentem a konzumentem populární kultury představuje dílo Antonia Gramsciho a autorů, kteří si v posledních desetiletích osvojili jeho klíčové myšlenky a pokusili se o pozitivnější, dynamičtější přístup k těmto otázkám.

Hlavním prvkem, který Gramsci do současné diskuse o popu­ lární kultuře vnáší, je koncept hegemonie. Mnohé analýzy populární kultury vycházejí z levicových pozic a o tom typu populární kultury, který by bylo možné vztáhnout na fenomén populárního tisku, nám toho kromě negativního svědectví předávají jen málo. Jelikož populární tisk vlastní kapitalisté, je považován spíše za součást problému oslabování vlivu obyčejných lidí, a nikoli za svébytný fenomén. Colin Sparks tak píše: „Důsledkem klasického levicového pohledu je, že ‚populární‘ kultura a žurnalismus spolu musí být nevyhnutelně v rozporu“ (Sparks 1992: 28).

Protichůdný názor na populárno předpokládá, že populárno nese potenciál společenských změn. Chandra Mukerjiová a Michael Schudson jej popisují následovně: „[…] radikálním zrcadlovým obrazem konzervativní kulturní hierarchie je reakce, která předpokládá, že populární kultura se může podílet na 31

tisk a populární kultura.indd 31

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

mobilizaci k politickému činu“ (Mukerji – Schudson 1991: 57).

Rovněž toto pojetí populárna nám však brání vztáhnout je na populární tisk, uvedená definice totiž předpokládá, že populární kultura leží mimo sféru tržního kapitalistického modelu, v jehož rámci populární noviny fungují.

Hegemonie je podle Gramsciho stavem dočasné stability ve vztahu mezi vládnoucí třídou a těmi, jež si podřizuje: […] dominantní skupina dosahuje konkrétní koordinace s obecnými zájmy podřízených skupin a život státu se chápe jako kontinuální proces vytváření a rozkladu nestabilní rovnováhy […] mezi zájmy nejdůležitější skupiny a zájmy podřízených skupin – rovnováhy, v níž zájmy dominantní skupiny převládají, ale jen do určité míry.

(Gramsci 1971: 181–182) Gramsciho teorie hegemonie zdůrazňuje zásadní procesuální aspekt utváření takovéto kultury. Hegemonie není prostá dominance, jde o vyjednávání mezi společenskými skupinami, které se liší mírou své moci, přičemž těm, kdo moc vlastní, se daří udržet si strategickou převahu, i když současně zčásti uznávají aspirace podřízených skupin, a to takovým způsobem, že mocenská základna dominantní skupiny zůstává relativně nedotčená. Populární kultura je klíčovou oblastí, kde se odehrává zápas mezi dvěma částmi společnosti: těmi, kdo mají přímý přístup k moci a kapitálu, a těmi, kteří tento přímý přístup nemají.

Z gramsciovské perspektivy tedy platí to, co píše Tony Ben­nett: Takové procesy ani nevymazávají kulturu podřízených skupin, ani „lid“ neokrádají o jeho „pravou kulturu“, nýbrž tyto kultury přesouvají na takovou ideologickou a kulturní půdu, kde mohou být zbaveny všech radikálních motivací, které je mohly – ale nemusely – podněcovat, a spojí se s konzervativními, nebo často přímo reakčními kulturními a ideologickými tendencemi.

(Bennett 1986: 19) 32

tisk a populární kultura.indd 32

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

Zásadní roli v tomto procesu přisuzuje Gramsci široce chápanému vzdělávání. Podřízené skupiny jsou zasvěceny do vzájemných vztahů svých vlastních motivací a zájmů mocných, takže uznají nejen autenticitu tradičních aspektů vlastního hlasu v kultuře, která tvrdí, že reprezentuje jejich způsob života, ale rovněž pozici svého hlasu v rámci širších ekonomických a politických struktur. Populární kultura je tak současně procesem rezistence i afirmace (Giroux – Simon 1989: 8–9).

Podvojná povaha populární kultury jakožto pole rezistence i dominance má ve vztahu k populárnímu tisku obzvláštní význam a vysvětluje onu dvojznačnost typickou pro jeho obsah a recepci. Umožňuje rovněž vyváženěji chápat procesy, jež se podílejí na utváření populárních obrazů v tisku, než tomu je v případě některých diskurzivních přístupů, podle nichž je jediným adekvátním přirovnáním míchání balíčku poznačených karet.

Největší výzva populární kultury spočívá v tom, že má dvě protichůdná těžiště. Může tvrdit buď to, že jejím prostřednictvím hovoří lid, anebo že hovoří jménem lidu. Tuto polarizovanost odrážejí konotace rozmanitých forem populárna. První aspekt má auru autenticity, kvalitativní dimenze; ten druhý pak negativní konotace komodifikované neautentické, vykořisťované masy.

Mým cílem je prozkoumat tok vlivů proudící mezi těmto dvěma mody, který je v kapitalistické spotřební ekonomice nevyhnutelný, a poukázat na souvztažnosti mezi těmto zdánlivě se vylučujícími tezemi, zvláště pokud jde o populární tisk.

Otevřené čtení a populární tisk Jeden současný směr uvažování, vycházející z Michela de Certeaua (1988 [1980]) a rozvíjený Johnem Fiskem (1994), přichází s otevřenější argumentací než levicoví kritikové pracující s pojmem hegemonie. Rozdíl oproti procesům hegemonie spočívá v tom, že zatímco Gramsci předpokládá přinejmenším sérii provizorních uzavření závisejících na dominantních ekonomických a politických paradigmatech, Fiske chápe populární kulturu 33

tisk a populární kultura.indd 33

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

jako trvalou, takřka anarchickou kontinuitu vzestupů a poklesů, přičemž lid si vždy dokáže přisvojovat kulturní statky.

Fiske zdůrazňuje, že lidé na základě textů aktivně utvářejí své vlastní významy, a tvrdí, že „[k]ultura je kontinuálním procesem vytváření významů naší sociální zkušenosti a na základě této zkušenosti, přičemž tyto významy bezpochyby produkují určitou společenskou identitu těch, kteří se na tvorbě významů podílejí“ (tamtéž: 1).

Mohlo by se zdát, že Fiskeův přístup se pro populární tisk příliš nehodí, jelikož jeho texty vznikají komerční cestou mimo samotný lid a následně jej musejí z distancované perspektivy přesvědčit, že představují autentickou součást populární vnímavosti. Prostředkem, jak toho dosáhnout, je rétorika populárna. Fiske ovšem rovněž spojuje kvalitativní a kvantitativní argumenty vážící se k textům populární kultury způsobem, který se na populární tisk vztahuje, neboť jde v první řadě o ekonomickou transakci, závisející na schopnosti vyvolat kulturní odezvu čtenářstva, které je oslovováno konkrétními texty využívajícími žurnalistické rétoriky: „Neobsahují-li kulturní komodity a texty zdroje, z nichž budou lidé schopni vytvářet své vlastní významy týkající se jejich společenských vztahů a identit, setkají se s odmítnutím a neobstojí na trhu. Nestanou se populárními“ (tamtéž: 2). Čtenáři a rámce, v nichž populární noviny fungují, se v průběhu času mění a noviny se musejí snažit v každém konkrétním okamžiku vyjednávat vztah mezi prodejností a rétorikou. V současné Británii nemáme na vybranou a musíme připustit, že deník jako Sun Ruperta Murdocha, jehož se denně prodá více než tři miliony výtisků a jehož čtenost je trojnásobná, je právě tak výtvorem populární kultury – třebaže produkovaným globální mediální společností – jako nezávislý fanzin nebo lokální plátek vysázený na obstarožním textovém procesoru. Jde však o různé podoby populární kultury. Daily Mail, Daily Express, Mirror a Sun dokázaly onu hegemonickou výměnu naplnit a staly se ve své době hlavními mluvčími lidu (Engel 1996), což znovu poukazuje na dočasnou a proměnlivou povahu populárních novin jakožto ohnisek inkorporace i rezistence.

34

tisk a populární kultura.indd 34

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

Ekonomika masové kultury jako kultury populární Na začátku tohoto oddílu chci poukázat na vazbu mezi procesy hegemonie a tím, jak populární tisk dokáže propagovat svou inkluzivnost v rámci populární kultury v protikladu vůči exkluzivnosti kultury elitní. Inkluzivnost je strategie, kterou populární tisk využívá k tomu, aby si udržoval vztah hegemonicky vyjednávaný ve prospěch dominantních mocenských struktur, a současně u svých čtenářů vzbuzoval dobrý pocit, že jsou jejich názory a zájmy reprezentovány.

Inkluzivnost je vyjádřena dvojím způsobem: rétoricky a stupněm populárnosti. Druhý způsob se často chápe jako důkaz toho, že autenticita rétorických tvrzení je dostatečně podložená. Tato perspektiva se váže ke kvantitativnímu aspektu definice populárna. John Frow odhaluje podstatu snah o odlišení masového a populárního, když rozlišuje kvalitativní a kvantitativní přístupy. Kvalitativní soudy podle něj odmítají cokoli, co si získalo masovou oblibu, zatímco kvantitativní přístupy v této oblibě naopak hledají potvrzení. Populárno Frow definuje inkluzivně: „Jde o procesuální a kvantitativní kritérium v protikladu k usměrňujícím a kvalitativním definicím, hledajícím původní, organické podoby populárna v lidu jako takovém a v ‚lidové‘ kultuře“ (Frow 1993: 3).

Především: populární kultura je kultura masová, což platí zvláště v případě tisku. Takováto masová kultura však obsahuje sémantický odkaz na homogenizaci jak publika, tak i samotného produktu, která je jednoduše v rozporu s rozmanitostí reakcí čtenářů na populární noviny (Billig 1992) i s různorodostí jejich obsahu, měnícího se v průběhu dějin. Ekonomický úspěch skutečně populárních novin byl vždy založen na pružném a vnímavém vztahu ke čtenářům, vyjádřeném ve způsobu, jímž na čtenáře apelovaly, a v jejich rétorice, společně se schopností oslovit rozsáhlé publikum.

Z konzervativního pohledu je populárno jednoduše reakcí na potřeby lidí vyjádřené jejich spotřebitelskými volbami a nemůže 35

tisk a populární kultura.indd 35

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

obsahovat nic, co by mělo skutečnou hodnotu nebo význam.

I z této perspektivy nicméně naplňuje některé aspekty trojího nároku populární kultury. Líbí se mnoha lidem, musí odrážet takové vidění světa, s nímž se dokážou identifikovat, neboť lidé nebudou dobrovolně konzumovat něco, co považují za cosi reziduálního či druhořadého, a nelze podceňovat jejich vlastní příspěvek coby spotřebitelů, třebaže doslovně vzato nejsou autory daného procesu či produktu. Cílové publikum musí být vepsáno do textu a musí se relevantně vztahovat k publiku skutečnému. To ovšem neznamená, že tento proces není problematický a rozporuplný.

Představa inkluzivnosti, cíl každé populární promluvy, která chce, aby se její adresáti aktivně identifikovali s produkty populární kultury, je jedním ze způsobů, jak se vyhnout pejorativním významům pojmu „masová kultura“. Jeden z přínosů historické analýzy spočívá v tom, že ukazuje, jak se prvky lidové kultury začlenily do našeho dnešního chápání populární kultury, a to tak, že potvrzují její nárok na autenticitu.

Chandra Mukerjiová a Michael Schudson tvrdí, že vypustíme-li pojmy „masový“ a „populární“, umožní nám to více se soustředit na působení, které tvoří jádro populární kultury: V současnosti, kdy věci přehodnocujeme, je „populární kulturu“ obtížné definovat. Vyhneme se mnoha terminologickým diskusím, prohlásíme-li inkluzivně, že populární kultura odkazuje k přesvědčením a praktikám i k objektům, jejichž prostřednictvím jsou tyto utvářeny, široce sdíleným v rámci určité populace. Spadá sem lidová víra, praktiky a objekty zakotvené v lokálních tradicích i masově rozšířená přesvědčení, praktiky a objekty vznikající v centrech politiky a obchodu.

(Mukerji – Schudson 1991: 3) V této definici rozsah publika nevypovídá nic o kvalitě výsledného produktu; tvrdí se v ní jednoduše, že dochází k oslovování populárního, neelitního publika a v úspěšném oslovení rozsáhlého publika spočívá také úspěch kulturní produkce, která si v obecném smyslu činí nárok na uznání, projevující se nákupními volbami jednotlivců.

36

tisk a populární kultura.indd 36

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

Také Geoffrey Nowell-Smith v rámci moderní kultury vyzdvihuje návaznosti. Jeho argumentace nás opět vzdaluje od zjednodušujícího modelu populární kultury izolované od kultury obecné, a to tím, že klade důraz na komplexnost a reciprocitu: 1. Moderní kultura je kapitalistická kultura.

2. Moderní kultura na sebe bere podobu jediného intertextuálního pole, jehož značící prvky se stále rekombinují a rozehrávají se proti sobě navzájem.

(Nowell-Smith 1987: 86) Specifická podoba inkluzivity, s níž Nowell-Smith přichází, poskytuje též hlubší vhled do formování populárnosti, který je zvláště cenný pro badatele v oblasti žurnalistiky, jelikož bere v potaz toky mezi jednotlivými institucemi a recipienty, které umožňují, aby si daná populární forma udržela svou životaschopnost: „[…] termín populární kultura si uchovává svou hodnotu, hovoříme-li o lidech, kteří ji populární činí – tedy o těch, kteří určitou kulturní formu udržují při životě tím, že představují její publikum nebo jsou jejími tvůrci“ (tamtéž: 83).

Tím, že svou analýzu odvozuje od základních skutečností kapitalistického ekonomického života, Nowell-Smith dokládá, jak se tato politická ekonomie odvíjí ve vztahu ke kulturám, na nichž se podílí většina populace. Jeho interpretace je kritikou jakékoli organicistní teorie čisté, autentické kulturní praxe existující mimo matrice politického a ekonomického systému.

Opět se jedná o interpretaci populární kultury jakožto procesu: procesu začlenění do rámce parametrů kapitalistické ekonomiky.

Také Robert Root v knize The Rhetorics of Popular Culture (Rétorika populární kultury) definuje populární kulturu co nejšíře, a sice jako ty aktivity a artefakty v rámci intelektuálních a sociálních aspektů určité civilizace či společnosti, které jsou „obecně rozšířené a přijímané […] intelektuálně a logisticky přístupné co nejširšímu spektru společnosti“ (Root 1987: 10).

Navzdory skutečnosti, že veškerá populární kultura je zprostředkována ekonomickými zřeteli, může být toto zprostředkování 37

tisk a populární kultura.indd 37

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

úspěšné jen tehdy, vyjadřuje-li něco, co většina lidí považuje za svůj vlastní zájem a za odraz svého vidění světa. Fakt, že jsou určité artefakty konzumovány a těší se oblibě značného počtu členů dané společnosti jisté doby, lze chápat jako ukazatel toho, že odrážejí a utvářejí alespoň část jejich autentického vidění světa.

Populární kultura vyjadřuje symbolický vztah mezi lidmi v imaginárním světě a vkusem a názory lidí ve světě reálném. Vazba mezi imaginárními a reálnými prvky populární kultury je velmi podstatnou složkou onoho vyjednávání: představuje stěžejní normativní funkci populárna při formování názorů na společnost, které budou pro lidi přijatelné.

Skutečnost, že jsou populární výtvory vázány na ekonomický systém, který nemusí být zájmům jejich konzumentů nakloněn, je dána celkovou komplexní povahou těchto vztahů. Nechceme zde prostoduše vychvalovat populárnost u spotřebitelů, pouze konstatujeme, že kvantitativní pohled na populární kulturu z praktických důvodů znamená, že se otázky autenticity a přisvojování ze strany vnímatelů považují za druhotné, přičemž primární je sama ekonomická skutečnost, že jsou tyto produkty úspěšné. Jde o materialistický pohled na populárno, který se snaží pochopit důvody, proč je něco populární, a nikoli definovat „populárno“ jako cosi od samého počátku nepřátelského vůči převládajícím politickým a ekonomickým přesvědčením.

Rétorika jakožto autenticita Aspektem, který prochází všemi diskusemi o populární kultuře, je autenticita. Jedná se o natolik zásadní kritérium populárna, že je musíme chápat jako kategorii, která překračuje Sparksovy tři provázané kategorie. Starší, předkapitalistické lidové artefakty a praktiky mohly být odděleny od kterékoli části společnosti kromě obyčejných lidí, všeprostupující povaha kapitalismu ale znamená, že si populární kultura již nečiní nárok na autenticitu ve smyslu výrobků či praktik, které jsou vyráběny lidmi samotnými nebo reprezentují jejich výhradní zájmy. Jde o transakci komer­ čně zprostředkovanou produktem, v našem případě populárními 38

tisk a populární kultura.indd 38

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

novinami, který reprezentuje určité aspekty žité zkušenosti rozsáhlých lidových skupin.

Existují však významné důvody, proč populární tisk často prohlašuje, že těmto lidovým tradicím zachovává věrnost.

Mohou to být odkazy na kontinuitu života běžných lidí, vzpomínky na zašlou slávu, národní ikonografie, identifikace se zájmy „malých lidí“ v peněžních otázkách, nemluvě o nejvýznamnějším aspektu, jímž je samotný tisk jakožto kanál svádějící všechny tyto společné kulturní zájmy dohromady. Jedná se o tradiční diskurzy, které lze použít jako zkratku k lidové paměti, k pocitu přináležitosti a ke smyslu pro tradici, podstatnému pro to, aby bylo možné vztáhnout pocit přináležitosti k otázkám identity.

Abychom pochopili přitažlivost populárního tisku, musíme zkoumat vztah mezi populárnem a jeho autenticitou, mezi zájmy spotřebitelů populární kultury a jejími tvůrci, a porozumět tomu, jak se projevuje v tištěných textech. Pak budeme schopni uvažovat o rozporuplném vztahu mezi čtenáři populárních novin a politickými a ekonomickými motivacemi jejich majitelů.

Osvětlí se rovněž důvody, proč tyto zdánlivě nesmiřitelné rozdíly nevedou k úplnému rozpadu této vazby.

Populární tisk vždy dokázal zasadit lid do určité formy populární kultury. Abychom mohli zkoumat, jak populární tisk legitimizuje své napojení na obyčejné lidi, nesmíme se spokojit s konstatováním, že populární produkt se musí líbit mnoha lidem, a musíme se zaměřit na samotný proces, v němž se artikuluje „lid“ jakožto společenská skupina odlišná od elit a vládnoucích tříd. Jsem přesvědčen, že se tak děje hlavně skrze imaginární a symbolickou reprezentační sílu rétoriky.

Rétorický přístup nám může pomoci objasnit směny a omezení těchto procesů ve sledované oblasti populární kultury – ve sféře populárního tisku. Lákavá je představa, že rétorika představuje jakýsi politický balzám, zmírňující tření inherentní hegemonickým procesům probíhajícím mezi mocnými a bezmocnými.

Znamenalo by to, že rétorika má velký význam pro udržení strategické převahy těch prvních: umožňuje, aby byl hegemonický proces vzájemný.

39

tisk a populární kultura.indd 39

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

„Rétorika“ bylo starořecké označení pro persvazivní řečnické postupy zdokonalené sofisty. Její kritici, například Platón, se domnívali, že se příliš soustředí na přesvědčovací techniky a nevěnuje dostatečnou pozornost cílům, jichž má být s jejich pomocí dosaženo. V průběhu času se z rétoriky stal soubor formulí, které se bylo možné naučit a poté je používat s cílem dosáhnout co nejlepšího přijetí vlastní argumentace. Barry Brummett se pokouší rétoriku vymanit z kontextu pouhé textové analýzy či jazykové virtuozity a využít ji ke zkoumání toho, jak je populární kultura persvazivně formována. Rétoriku definuje jako „společenskou funkci, která ovlivňuje a ovládá význam“ (Brummett 1991: xii).

Tento pohled klade důraz na skutečnost, že v jádru procesů, které formují a stratifikují společenské jednání, tkví jazyk, z čehož vyplývá, že populární kulturu vyjadřovanou jazykem populárního tisku je třeba chápat jako zcela zásadně rétorickou.

Definovat populární kulturu jako rétorický proces, který se odehrává v konkrétním čase a konkrétním historickém kontextu, může být výhodné, chceme-li porozumět tomu, do jaké míry určité výtvory tištěné populární kultury přesáhly prostý cíl komerčního zisku a staly se výrazem jistých stránek zkušenosti a tužeb běžných lidí, kteří se sice nacházejí mimo instituce, jež populární tisk vytvářejí, ale jsou zahrnuti do rétoriky jeho textové působnosti. Ještě důležitější je pochopit komplexní proces, který mocným mediálním komunikátorům v určité společnosti propůjčuje právo hovořit jménem lidu a jeho politických zájmů. Populární tisk je významným prostorem, kde se pro tento proces zajišťuje provizorní souhlas.

Jak uvádí Morag Schiachová: „Analýza populární kultury je značně limitována tím, že rétorická moc ‚lidu‘ výrazně přesahuje deskriptivní obsah tohoto označení“ (Schiach 1989: 9). Rétorická působnost, na níž se mnozí snaží stavět, je moc, která zdaleka není podřízena obsahu pojmu „lid“, a naopak získává tím, že „lid“ postrádá definovatelné rysy, což jejímu persvazivnímu tahu dává větší přesvědčivost, neboť je obtížné mu jakýmkoli přímým způsobem odporovat.

Když Raymond Williams vymezuje „populární“ výtvor jako „dílo, které chce záměrně získat naši přízeň“ (Williams 1976b: 199), 40

tisk a populární kultura.indd 40

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

upozorňuje na vědomou snahu kulturních tvůrců nalézt takový jazyk, který bude publikum oslovovat. Někteří v tom spatřují moment, v němž se populární mění v populistické (McGuigan 1992: 1). Barry Brummett však poukazuje na to, jak důležitý je tento proces získávání přízně pro každou kulturu, která chce být přijímána a oceňována lidem, a jaký význam má pro dosažení tohoto cíle rétorika: Označuje-li kultura ty objekty a události, které lidi vychovávají, formují a podporují, pak populární kultura jsou ty výtvory, které nejaktivněji usilují o přízeň publika a o možnost je konkrétním způsobem formovat. Populární kultura je nejpokročilejším z nástrojů, jejichž pomocí kultura formuje lidi v to, čím jsou.

Dílo populární kultury je tedy svou podstatou rétorické […].

(Brummett 1991: xxi) Tvrzení, že populární kultura jednoduše odráží lid, které je běžné zvláště v prostředí populárního mediálního průmyslu, je tedy třeba odmítnout a přiklonit se k rétorické perspektivě, kladoucí důraz na procesuální přístup. Jde zároveň o politicky zvídavější pohled, který se zajímá o to, jak tento proces výměny probíhá.

Každé tvrzení, že určitý výtvor patří lidu či jej reprezentuje, se okamžitě stává tvrzením rétorickým, persvazivním aktem snažícím se získat souhlas mnoha lidí a prohlašujícím, že mluví jejich jménem, ba dokonce že je přímo jejich hlasem. Tento rétorický aspekt populární kultury zásadním způsobem doplňuje strategie hegemonie, nastíněné Gramscim.

Diskuse, které se vedou o populární kultuře, a jejich politické implikace nejsou pouhou lingvistickou reflexí problémů, jež existují jinde ve společnosti. Utváření lidových identit totiž kladou právě do rámce rétoriky populárních forem. Jedním z jeho nejproduktivnějších prostředků jsou populární noviny.

Práce Michela de Certeaua, jakkoli nemají za cíl vysvětlit konkrétní aspekty definice populárna, pomáhají – často značně poetickým způsobem – zachytit rétorickou povahu populárna a jeho protikladnou pozici vůči mnoha diskurzům mocenských elit: 41

tisk a populární kultura.indd 41

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

„Obraty“ (či „tropy“) vpisují do běžného jazyka úskoky, přesuny, výpustky atd., jež vědecká racionalita ze svých operačních diskurzů vyloučila, aby ustavila „řádné“ významy […] Tyto triky jsou příznačné pro populární vyjadřování. (de Certeau 1988: 24) Tyto „triky“ v mnoha ohledech vysvětlují, v čem spočívá přitažlivost rétoriky populárního tisku. Pozoruhodné je, že podle de Cer­teaua je populárno (jako to, co patří lidu) nostalgické. Nemusíme již věřit pastorálním fantaziím o komunitní či lidové kultuře, náš jazyk však tyto prostory rétoricky buduje okolo diskurzu idylické populární kultury: Už nevěříme […], že za branami našich měst, na venkově, se rozkládají poetické „pohanské“ pastviny, kde je stále možné zaslechnout „písně lidu“. Tyto hlasy se už neozývají nikde kromě skripturálních systémů, v nichž se navracejí. Přemisťují se jako tanečníci, pohybujíce se ladně polem patřícím někomu jinému. (tamtéž: 131) Lid podle de Certeaua v mytologickém smyslu sídlí v rurálním prostředí, zatímco ve skutečnosti je produktem sil, které vedly k sílící urbanizaci, jako byl komoditní kapitalismus, dopravní technologie, komunikace, imperialismus a průmyslová revoluce.

Populárno je nicméně situováno do „skripturálního systému“ známého jako kapitalismus a musí se přizpůsobit požadavkům trhu. Zdá se, že de Certeau to uznává, tvrdí ovšem, že díky rétorickému formování populárna zde existuje znepokojivý prvek, který má vždy vrtošivý sklon unikat a vzdorovat. Jedním z de Certeauových nejznámějších tvrzení je, že tato síla bránit se a přisvojovat si věci pro účely jiné, než jsou ty vlastní mocenské elitě, patří k samotné podstatě populárna. Je obtížné určit, jak se to v oblasti populárního tisku děje prakticky, ale zdá se, že utopická přitažlivost a úspěch populárních novin spočívají v tom, že tento disidentní potenciál dokážou napodobit, byť pouze rétoricky.

42

tisk a populární kultura.indd 42

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

Bachtin: zápas a dialog v populárním jazyce Dalším autorem, jehož dílo analýzy populární kultury často citují, je Michail Michajlovič Bachtin (2007 [1965]; 1980 [1975]).

Bachtin do diskuse o populárním tisku přispěl zásadním způsobem, jelikož je autorem stěžejní provokativní studie o raných praktikách lidové kultury, zabývající se zvláště tím, jak je možné tuto kulturu studovat s ohledem na jazykovou výměnu. Jeho práce se pro tuto analýzu obzvláště hodí, jelikož otázky moci a kultury daleko více než Gramsci vztahuje k uspořádání jazyka. Soupeření s absolutní mocí u Bachtina vychází z hlasů na okraji a z postřehu, že každá výpověď je situována mezi mnoha protichůdnými hlasy. Bachtinův přístup se vyznačuje otevřeností, odrážející mocenské zájmy střetávající se v určitém textu v konkrétním historickém okamžiku, v konečném důsledku však zdůrazňuje, že texty jsou přístupné opozičním čtením. Klíčové pojmy, které si od Bachtina vypůjčíme, jsou „karnevalovost“, „dialog“ a „mnohohlasí“. Tyto pojmy nám pomůžou včlenit do rozboru textových strategií populárního tisku rétorický aspekt a napomůžou nám vysvětlit, jak mohl být tento žánr neustále tak atraktivní.

Karneval byl „zrušení[m] všech hierarchických vztahů, privilegií, norem a zákazů“ (Bachtin 2007: 16). Na převracení hie­ rarchických řádů se podílejí sami obyčejní lidé: „Karnevalu se nepřihlíží, karneval se prožívá, a žijí v něm všichni, protože je povýtce všelidový“ (tamtéž: 14).

Karnevalovost je mnohoznačný pojem. Neodkazuje pouze k reálnému převrácení společenských hierarchií nebo k utopickému ztvárnění událostí, které se vyvíjejí a odehrávají, jako by k takovému převrácení došlo. Podstatný je zde opět rétorický rozměr. Populárno se stává karnevalovým, když si přisvojuje prvky karnevalové tradice. Populární požitky v takovémto ztvárnění vypovídají rovněž o omezeních a mocenských vztazích příznačných pro danou dobu. Podle Johna Dockera, který ve své studii zabývající se populární kulturou z Bachtina výrazně vychází, 43

tisk a populární kultura.indd 43

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

byl karnevalový pohled na svět „po staletí součástí populární kultury“ (Docker 1994: 150). Docker se domnívá, že karnevalovost udržuje při životě alternativní pojetí života a mocenských vztahů. I když to není žádný všelék, stejně jako v případě jiných rétorických strategií populární kultury jde o kontinuální pozicionování populárna tváří v tvář mocenské elitě za současného tlaku jejích omezení. Lze říci, že populární kultura by pak byla prostorem, kde se dá volně dýchat.

Populární tisk je ve svých nejlepších momentech schopen spojit přitažlivost rysů kultury obyčejných lidí s představou utopické alternativy jejich každodenní existence a podat to vše jako součást sebe samého. Strategickou důležitost jazyka těchto výměn lze stěží přecenit.

Dialog v Bachtinově pojetí znamená, že veškeré jazykové výměny jsou otevřené, v autoritativních systémech se však objevují pokusy uzavřít je a podřídit dominantní perspektivě, jediné pravdě. Jedním z úkolů populárních novin je uzavřít nikdy nekončící mnohohlasí do jednotného redakčního hlasu, který však i nadále může čerpat z energie mnohosti hlasů a postojů, jíž se vyznačuje jeho mnohohlasý předobraz. Veškerá populární přitažlivost novin spočívá v úspěšném smiřování těchto dvou dialogických pólů.

Populární noviny jakožto každodenní komodita musí svou monologickou pravdu, která vyvstává z ekonomicko-politických struktur zpravodajských médií, utvářet skrze rétorické oceňování dialogických procedur. Populární noviny dokážou úspěšně těžit ze skutečnosti, že čtenář je pozicionován v rámci dialogické výměny a že tento dialog čerpá z plurální a proměňující se tex­ tuality současné populární kultury.

Bachtin upřednostňuje optimistické pojetí a totéž musí do jisté míry platit pro čtenáře, aby se mohli identifikovat s rétorikou novin: „[…] souběžně se silami dostředivými se […] neustále prosazuje úsilí opačných, odstředivých sil v jazyce. Paralaleně se slovesně-ideologickou centralizací a integrací postupují procesy decentralizační a izolační“ (Bachtin 1980: 51).

Pomocí pojmu mnohohlasí Bachtin uchopuje skutečnost, že veškeré jazykové výměny se odehrávají v kontextu alternativních 44

tisk a populární kultura.indd 44

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

způsobů vyjadřování. Jsou rozpjaty mezi odstředivým potenciálem plurality soupeřících hlasů mnohohlasí a dostředivými tendencemi, které umožňují, aby si jazyk uchoval svou společensky sdílenou koherenci. Mnohohlasí vzdoruje dominantním společenským a jazykovým normám. Tento pojem vyzdvihuje jazykový ráz naší zkušenosti se světem. Svět je nám vyprávěn a my sami jej vyprávíme, přičemž východiskem obojího je velké množství hlasů a způsobů komunikace, jež v určitý čas a na určitém místě soupeří o naši pozornost. Oficiální proti neoficiálnímu. Tomuto procesu napomáhá využitkování hybridní směsice materiálů příznačné pro populární noviny, což je dokladem Bachtinova tvrzení, že rozvrstvení mnohohlasí má původ v mimoliterárních jazycích (tamtéž: 208–209).

Populární ohlas Spojení těchto dvou perspektiv, gramsciovské a bachtinovské, nás přivádí k otázce, jak je možné, že text vyznačující se natolik dominantní rolí produkce, jako jsou populární noviny, je schopen dosahovat takového populární ohlasu, že má úspěch u samotného lidu.

Specifičnost populární kultury spočívá v tom, že dokáže spojit komerční úspěch s rétorickým nárokem na to, že promlouvá jménem lidu a jeho hlasem. Fiskeovo liberální čtení populární kultury toto břichomluvectví nevysvětluje. Přestože je komerční úspěch, který populárnímu tisku umožňuje nárokovat si široký souhlas populace, poměrně přímočarý, jeho úspěch rétorický má komplexnější povahu. Je tomu tak proto, že se – jak jsme viděli – nejedná o prostou situaci, kdy producenti využívají určitý soubor rétorických prostředků, které lze vyčíst z textu a které vzbuzují dojem, že patří lidu. Rétorické vyjednávání v rámci populární kultury nevyhnutelně musí být hluboce zakotveno ve vyjednávání a v proměnlivé dynamice hegemonie a je historicky podmíněné.

Schopnost věrohodně si nárokovat hlas lidu je vyjadřována rétoricky: „Autorita hovořit za lid není jednoduše dána nějakým 45

tisk a populární kultura.indd 45

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

souborem formálních politických pravidel. Musí být ustavena“ (Street 1997: 22). A John Street dále píše: „[…] způsob, jakým je ‚lid‘ definován, […] je součástí širšího kontextu, v němž politické zájmy a hodnoty formují lidovou kulturu, právě tak jako politická ekonomika populární kultury determinuje její politické možnosti“ (tamtéž: 22).

To naznačuje dialogičnost formující diskurzy populárna a lidu, přičemž toto utváření nikdy není zcela autentické, ale ani zcela vykořisťovatelské. Jde rovněž o pohyb, který utvrzuje hybridní a rozptýlenou povahu populárna. Nemusí být zcela autentické a jeho kultura nemusí být hermeticky oddělená od vlivu protichůdných sil, ale lidová volba dává punc tomu, kam až může populární kultura ve svém výrazu dojít.

Populární kulturu je proto lepší chápat jako mutaci lidové kultury, která se přizpůsobila masovému trhu kapitalistické ekonomiky. Její přitažlivost spočívá v tom, jak si dokáže uchovat nárok na autenticitu ve vztahu k obyčejným lidem – těm, kteří nepatří k mocenské elitě. Zčásti toho dosahuje tak, že udržuje jisté aspekty reálného vztahu mezi lidmi a konkrétními artefakty.

Spotřebitelé se identifikují s produkty, které jsou lidové a pro lid.

Jedná se samozřejmě o nanejvýš politický manévr, který zajišťuje, aby se lid začlenil do soukolí politické ekonomie, a to tak, že vyjadřuje určité aspekty autentické zkušenosti lidu a dokáže je podat způsobem, který lidu ukáže, jaké má v jejím rámci místo.

Prostředkem tohoto přesvědčování je rétorika.

Podle některých autorů má tato rétorika významný politicky vzdělávací účel: „[…] kulturní terén běžného života není jen prostorem zápasů a přizpůsobování, ale dochází zde také k produkování subjektivity v rámci výchovného procesu, jehož strukturující principy jsou hluboce politické“ (Giroux – Simon 1989: 10).

Ze spleti populární kultury se pak vynořuje dvojí populární tisk: Jeden je politizovaný, naznačuje možné alternativy a vede kampaň za radikální sociální změny. Vedle toho je zde ale i aspekt populárna, který vzdoruje jakémukoli zapojení do vysoké kultury zastupitelské demokracie a upřednostňuje strategii ironického či hravě cynického vzdoru. Později uvidíme, že tyto dvě modality se jen málokdy vylučují a každý projev populárna 46

tisk a populární kultura.indd 46

28.05.19 20:22

Lid a populární kultura

musí obsahovat prvky zábavy i informování: potěšení i propagandu, zisk i altruismus. Debaty o občanských právech a veřejné přístupnosti informací jsou jen jednou stránkou populárna.

Colin Sparks (1988) poukázal na to, že celé dějiny tisku a zejména novin tvoří součást vyjednávání s rozvojem kapitalistické ekonomiky a s jejím informačním deficitem. I když je jeho postřeh cenný, předpokládá možná až příliš dokonalou shodu a ponechává otevřenou otázku, jak se v tomto systému objevují trhliny.

Populární tisk nám může říci mnohé o tenzích v rámci kapitalistické kultury, jelikož představuje ústřední prostor vyjednávání mezi těmi, kteří se nacházejí v dominantních komunikačních pozicích, a těmi, kteří zaujímají pozice slabé. Abychom mohli zkoumat rozporuplný politický rozměr populárního tisku, musíme to vše opět vztáhnout k diskusím o moci, informacích a rétorických aspektech hegemonie. Populární tisk sice hovoří jménem lidu, ale takovým způsobem, že jej vzdaluje od aktivní role.

Nejlepší tedy bude chápat populární tisk jako jednu z dimenzí populární kultury, užívající specifický persvazivní rétorický styl přiměřený danému historickému období. Nedošlo zde k žádnému oslabení autenticity, pouze k proměně škály komplexních rétorických prostředků určených k získávání přízně širokého publika.

Podle Jamese Currana a Colina Sparkse (1991) spočívá výzva v tom, jak smířit leavisovský pesimismus a relativistický oslavný diskurz. Já se zde pokusím nastínit dialogickou interpretaci: vyjdu částečně z Bachtina a soustředím se na to, v jakých momentech historie se proces zápasu o populární diskurz a jeho nárok na autenticitu projevoval v jazyce populárního tisku.

K tomu je zapotřebí rozvinout teorii, která ukáže, jak jsou rétorika účinku na lid a legitimita onoho nároku na reprezentaci vetkány do tradičních žánrů, které mají co nejúčinněji vyjadřovat populární hlas. Bude také zapotřebí zaměřit pozornost na rozporuplný vztah mezi populárnem a politikou v ekonomickém a politickém rámci, aby bylo možné určit, zda je populární kultura širší, nebo naopak užší než politika a zda je starší než zapojení lidu do politiky, anebo vznikla později.

Důraz na pozici populárního tisku v rámci populární kultury jakožto souboru mocenských vztahů nám pomůže udržet si 47

tisk a populární kultura.indd 47

28.05.19 20:22

Tisk a populární kultura

jasno v otázce dialogických prvků této formy žurnalistiky. Jak poznamenávají Eileen a Stephen Yeovi: „Nechápeme-li populární kulturu ani jako výlučně lidovou, ani jako pro lid vytvářenou, ale snažíme-li se zkoumat vztah mezi oběma aspekty ve všech kulturních formách, přivede nás to k otázkám mocenských vztahů“ (Yeo – Yeo 1981: xi).

Přijmeme-li Bachtinovu tezi, že znak je vždy místem zápasů mezi navzájem soupeřícími protichůdnými diskurzy, budou se následující kapitoly na materiálu populárního tisku snažit doložit, jak populární kultura v různých historických momentech a v konkrétních politických kontextech „promlouvala za lid“ s využitím rétoriky, jež si mohla nárokovat jistou autenticitu spojenou se „zbytkovou oralitou“ lidové kultury (Ong 2006 [1982]). Je zřejmé, že se jedná o politický proces a že tento proces umožňuje, aby se diskurz populárna zformoval kolem praktik, jež budou v souladu se zájmy vládnoucích elit. Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem v rámci této mnohohlasé výměny nabývaly konkrétní hlasy dominantních pozic.

48

tisk a populární kultura.indd 48

28.05.19 20:22

Jakub Machek: „Kupředu společně s lidem“

„Kupředu společně s lidem“ aneb Jak se populárnímu tisku dařilo vyvolávat dojem, že mluví za své čtenáře, a vydělat na tom I. Akademický zájem o populární kulturu je u nás i ve světovém měřítku zaměřený převážně na její současnou podobu. Jako by tak samotní badatelé potvrzovali její efemérnost, zábavu pro tady a teď, honbu za stále novými módními výstřelky, ke kterým nedává žádný smysl se navracet, když jejich módnost pomine. V paměti tak zůstává maximálně populární kultura starších generací, které se nostalgicky navracejí do časů svého dětství a mládí, aby ji vyzdvihovaly v porovnání se zábavou generací mladších. Co je ještě starší, je ponechané historikům, kteří ale většinou sdílejí náhled na efemérnost a nepodstatnost populární kultury pro společnost a její vývoj, ve svých vyprávěních o minulosti ji tak opomíjejí a dávají přednost (zdánlivě) serióznějším zdrojům a tématům.

Z dnešního pohledu může znít poněkud překvapivě, že u všech tří duchovních rodičů Centra pro studia soudobé kultury (CCCS) hrál výzkum minulosti podstatnou roli. Mezi hlavní pracovní skupiny patřila historická sekce, jejíž směřování nastínil Richard Hoggart už ve své profesorské přednášce, ustavující fungování Centra.

Navrhoval tři hlavní sféry výzkumu – historickou a filozofickou, sociologickou a literárněkritickou (Gray 2007: 5). Historická sekce se měla zaměřovat na skryté a podřízené dějiny s důrazem na dělnickou třídu a proměny její kultury v 19. a 20. století. Kolektivní i individuální výzkumy a diskuse se soustředily na období krizí a přechodů (Gray – Campbell 2007: 4; Johnson 2007: 766). Sedmdesátá léta se tak stala nejen v anglickém prostředí obdobím, kdy populární kultura vstoupila do oblasti historického výzkumu. Historie zkoumaná „zdola“ zpochybnila předpoklady o tom, čím se mají historici zabývat a jaký je smysl či cíl jejich výzkumu. Obohatila obor sociálních 293

tisk a populární kultura.indd 293

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

dějin metodologicky i porozuměním zkušenosti slabých a chudých a jejich prožívaným potěšením (Griffin 2002: 620).

Přesto zůstala a zůstává vzájemná podezíravost mezi historiky a badateli z oblasti kulturálních studií. Nejen v angloamerickém prostředí se kulturálním studiím nepozdává přístup historiků, který označují jako naivně empirický a institucionálně omezený, a historikové se naopak dívají s nedůvěrou na výzkumy, které jim přijdou jako příliš módní a teoreticky vyčpělé. Základem neshody je způsob využití populárních textů jako vhodného pramene k analýze. Historikové kritizují neschopnost přemýšlení v širších institucionálních a kontextuálních souvislostech vzniku studovaných textů, zatímco z pohledu kulturálních studií je problémem neochota historiků tyto texty metodicky pečlivě analyzovat (Ashplant – Smith 2001: 50–51).

Podle Emmy Griffinové nedostatek textových analýz zaměřených na významy tkví v nezahrnutí sociálních nerovností a působení mocenských vztahů ve společnosti, které zásadně ovlivňovaly produkci a podobu populární kultury i možnosti rezistence. Na druhé straně výzkumy vycházející z tradic sociální historie místo interpretace popisují a počítají, a nedaří se jim tak propojit výzkum se širšími procesy ekonomických a společenských proměn (Griffin 2002: 627–628).

Základní problém spočívá v nemožnosti výzkumu publika uplynulých dob, rekonstrukce porozumění čtenému textu. Bez možnosti ověření tak sebepromyšlenějším interpretacím textových významů hrozí odmítnutí jako ničím nepodloženým závěrům, a tradiční historikové proto raději zůstávají u existujících pramenů a nepouštějí se do něčeho, co mají tendenci považovat za nemístné spekulace.

II. Martin Conboy ovšem přímo nepřináleží ani do jedné z těchto skupin, a možná právě proto se mu podařilo předložit akademickému publiku práci, která dokázala propojit oba přístupy a nabídnout možné východisko z jisté krize přístupů k historii populární kultury, jak na ni upozorňovala ve stejné době Emma Griffinová (2002: 620). Conboy vystudoval učitelství na University of London a po několik let učil na středních školách v jižním Londýně, než se vydal 294

tisk a populární kultura.indd 294

28.05.19 22:29

Jakub Machek: „Kupředu společně s lidem“

na akademickou dráhu. Během ní strávil pět let na Postupimské univerzitě, kde své povědomí o tisku rozšířil o německojazyčná periodika a přes Durhamskou univerzitu zakotvil na Univerzitě v Sheffieldu, kde se jako profesor věnuje studiím žurnalismu z historického a lingvistického hlediska. Tento přístup rozvinul už ve své první knize Tisk a populární kultura z roku 2002, jež do velké míry určila jeho další badatelské směřování rozkročené mezi bulvárním tiskem, historií médií, nacionalismem a jazykem populárních novin, ke kterýmžto tématům vydal do současnosti osm knih.

Svou první monografickou prací vstoupil do probíhající debaty ohledně role populárních tiskovin ve společnosti. Na jedné straně stál výzkum věřící v subverzivní potenciál bulvárních novin, které podvracejí hodnoty mocenských a ekonomických elit, a formují tak opozici lidu proti mocenskému bloku, zatímco druhá strana poukazovala na úpadek politické debaty zapříčiněný trivializací témat a na ohrožení seriózních novin nákazou bulvarizace (Wahl-Jorgensen 2004: 367). Conboyův novátorský přístup spočíval v syntetizujícím historickém náhledu pokrývajícím přes dvě stě let vývoje vztahu mezi lidem a tiskem, který mu umožnil lépe porozumět současnému fungování bulvárních novin ve Velké Británii a Spojených státech.

Základem autorova pohledu na vývoj populárních novin jsou tři koncepty, ze kterých při své analýze vychází. Inspirace kulturálními studii a jejich přístupem k populární kultuře je nejpatrnější z jeho využití Gramsciho pojmu hegemonie, který pro popis role populární kultury ve společnosti adaptovala birminghamská škola v sedmdesátých letech. Místo tradičního adornovského odmítnutí masové produkce bohatých kapitalistů jako nástroje ohlupování nižších tříd nabízí hegemonie přístup, který nechává čtenářům populárních textů možnost aktivní volby, i když omezené ekonomickými a mocenskými podmínkami panujícími ve společnosti, které zásadně ovlivňují i možnosti produkce populární kultury. Ta se v tomto přístupu stává zásadním polem, na kterém dochází k dojednávání dočasné a neustále proměnlivé stability mezi těmi u moci a podřízenými vrst­ vami. V populárním tisku se tak prolínají síly dominance diktované zájmy majitelů a rezistence, kterou v nich hledají čtenáři, jak ukazuje John Fiske, který tento aktivní přístup publika zformuloval nejradikálněji (2017).

295

tisk a populární kultura.indd 295

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

Martin Conboy ovšem ve svém historickém exkurzu pečlivě studuje zájmy vydavatelů a jejich větší či menší snahu vycházet vstříc zájmům svých čtenářů, případně za ně bojovat. Mezi osobními a politickými zájmy čtenářů nicméně dominovala snaha pobavit se, která spíše než k vyvolání politické akce vedla k bachtinovskému karnevalovému veselí, jež spolu s mnohohlasím představuje druhý základní koncept, který autor ve své analýze využívá. Mnohohlasí ovšem vydavatelé populárních novin sjednocují do redakčního hlasu, který sám o sobě prohlašuje, že mluví za lid.

Základem Conboyovy analýzy propojující gramsciovskou a bach­tinovskou perspektivu je tak rétorika, kterou vydavatelé používají, aby si mohli věrohodně nárokovat tento hlas lidu. Populární noviny vytvářejí pomocí rétoriky dojem, že patří lidu a promlouvají jeho jménem, a pokud jsou úspěšné na trhu, je tato jejich rétorika přijímána i samotnými čtenáři. Analýzou této proměňující se, dobově podmíněné rétoriky autor ukazuje, jak se „populárnímu tisku dařilo vyjadřovat životní svět většiny obyčejných mužů a žen“ (Conboy 2018: 20) vyloučených z reálného podílu na moci. Aby toto spojení fungovalo, aby redaktoři dokázali zformulovat určité aspekty autentické zkušenosti lidu, museli je podat způsobem, který lidu ukázal, jaké má v jejím rámci místo. Vycházeli z dosavadní zkušenosti těchto mas, která byla spojena s orálně předávanou lidovou kulturou. Právě orální tradice, založená na šíření senzačních báchorek a drbů, byla od počátku základní komponentou úspěchu populární kultury. A to už v její předmoderní, nekomerční či mnohem méně komerční podobě, jak pečlivě a objevně ukazují autoři souboru studií Starodávné bejlí (Fischerová – Starý 2016) na příkladech populární literatury ve starověku a středověku.

Jazykovou taktikou redaktorů bulvárních novin se už v sedmdesátých letech 20. století zabývali také badatelé z birming­ hamského CCCS, kteří poukázali na rétorické prostředky, jimiž novináři vyvolávají dojem, že řečník promlouvající skrze jejich médium má oporu vyšší autority. V dnes pozapomenuté knize Paper Voices: The Popular Press and Social Change 1935–1965 z roku 1975 A. C. H. Smith, Elizabeth Immirziová a Trevor Blackwell zkoumali způsob komunikace vydavatelů dvou nejprodávanějších britských bulvárních deníků se čtenáři a jeho úspěšnost v období 296

tisk a populární kultura.indd 296

28.05.19 22:29

Jakub Machek: „Kupředu společně s lidem“

volebních kampaní. V předmluvě k této práci pak Stuart Hall shrnul důvody a způsoby studia populárních novin z pohledu CCCS, které v této době zacházelo s novinami jako s literárním a vizuálním konstruktem využívajícím symbolické významy, formovaným pravidly konvencí a tradic vlastního užívání jazyka. Autoři vycházeli z předpokladu, že tisk vždy, nejvíce pak v dobách prudkých sociálních změn, hraje významnou roli jako společenský vychovatel. Díky pravidelnému přísunu zpráv a komentářů o lidech a událostech reflektuje změny schémat života ve společnosti. A svým výběrem, důrazem, zpracováním a prezentací vytváří interpretaci tohoto procesu změn. Zároveň ale existuje dlouhodobě neměnná tradice toho, co je považováno za hlavní zprávy a jak je prezentovat (Hall 1975: 11, 16).

Autoři knihy shrnuli vztah novin ke čtenáři, kterému nabízejí skutečné lidské hodnoty, rády se odvolávají na staré dobré časy a svým jazykem zakrývají kontradikce ve společnosti. Zprávy jsou produkovány jako koherentní celky, a čtenáři díky tomu ze svých novin získávají způsob strukturování událostí, který je vede k tomu, aby viděli věci určitým způsobem. Noviny takto přímo i nevědomky zkouší ovlivnit čtenáře, ale ti si zároveň vybírají, která témata jsou pro ně bezprostředně zajímavá. Denní obsah novin je rámován široce přístupnou deduktivní strukturou vědomých i nevědomých domněnek o čtenářích. Ty jsou ovšem vytvářeny recipročně – aby noviny byly úspěšné, jejich představa o čtenářích musí odpovídat jejich předcházejícím zkušenostem s reakcí skutečných čtenářů na nabízený obsah, stejně jako zohledňovat probíhající změny ve společnosti. Populární noviny musí průběžně odkazovat ke zkušenostem čtenářů a šířeji ke zkušenostem společnosti.

Musí sledovat, jak se věci mění, názory proměňují, objevují se nové zájmy a společnost se rozvíjí novými směry. Pro své čtenáře musí z nespojitého proudu událostí vytvořit něco, co působí erudovaně, nabídnout koherentní perspektivu. Tato struktura představ, domněnek a poznatků o tom, pro jakého čtenáře tvoří obsah, formuje podle autorů základ novin, který se jen zvolna proměňuje v čase, a tuto strukturu považují za užitečnější kritický koncept než tradiční hledání vědomých záměrů (Smith – Immirzi – Blackwell 1975: 240–247).

297

tisk a populární kultura.indd 297

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

Literatura

Anderson, Patricia 1991 The Printed Image and the Transformation of Popular Culture: 1790–1860 (Oxford: Oxford University Press) Ashplant, T. G. – Smith, Gerry 2001 Explorations in Cultural History (London – Sterling, VA: Pluto Press) Bednařík, Petr – Köpplová, Barbara 2018 „Mediální krajina“. In Dagmar Hájková – Pavel Horák (eds.): Republika československá: 1918–1939 (Praha: NLN), s. 293–317 Burke, Peter 2005 [1978] Lidová kultura v raně novověké Evropě (Praha: Argo) [orig.

Popular Culture in Early Modern Europe, New York – London – Sydney: Harper & Row] Conboy, Martin 2018 [2002] Tisk a populární kultura (Praha: Akropolis) [orig. The Press and Popular Culture, Thousand Oaks: Sage Publications] Dorčáková, Jana 2013 „Večerní Praha jako vybočení ze socialistické každodennosti“.

In Ondřej Daniel – Tomáš Kavka – Jakub Machek (eds.): Populární kultura v českém prostoru (Praha: Karolinum), s. 128–136 2014 Bulvárne noviny v premenách českej spoločnosti [dizertace, FSV UK Praha] 2015 „Periodization Development of Tabloid Press in Czech Countries“.

Oceánide 7 [dostupné na: http://oceanide.netne.net/articulos/ art7-6.pdf] 2017 „Obraz prvních zahraničních bulvárních novin v českém dobovém tisku“. Politics in Central Europe 13, č. 1S, s. 169–177 Emery, Michael – Emery, Edwin 1992 [1954] The Press and America: An Interpretative History of the Mass Media (Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall) [New York: Prentice-Hall]

310

tisk a populární kultura.indd 310

28.05.19 22:29

Jakub Machek: „Kupředu společně s lidem“

Fischerová, Sylva – Starý, Jiří (eds.)

2016 Starodávné bejlí: Obrysy populární a brakové literatury ve starověku a středověku (Praha: Filozofická fakulta UK) Fiske, John 2017 [1989] Jak rozumět populární kultuře (Praha: Akropolis) [orig. Understanding Popular Culture, Boston: Unwin Hyman] Gray, Ann 2007 „Formations of Cultural Studies“. In Ann Gray – Jan Campbell (eds.): CCCS Selected Working Papers, vol. 1 (London: Routledge), s. 1–14 Gray, Ann – Campbell, Jan 2007 „Introduction“. In tíž (eds.): CCCS Selected Working Papers, vol. 2 (London: Routledge), s. 1–12 Griffin, Emma 2002 „Popular Culture in Industrializing England“. The Historical Journal 45, č. 3, s. 619–635 Hall, Stuart 1975 „Introduction“. In A. C. H. Smith – Elizabeth Immirzi – Trevor Blackwell: Paper Voices: The Popular Press and Social Change 1935–1965 (London: Chatto & Windus), s. 1–25 Hampton, Mark 2004 „Rethinking the ‘New Journalism,’ 1850s–1930s“. Journal of British Studies 43, č. 2, s. 278–290 Jirák, Jan – Köpplová, Barbara 2017 „Publicistická reflexe bulvární žurnalistiky v meziválečném období: od Josefa Holouška k anketě Prager Presse“. Politics in Central Europe 13, č. 15, s. 59–74 Johnson, Richard 2007 „Introduction: Entangled Histories“. In Ann Gray – Jan Campbell (eds.): CCCS Selected Working Papers, vol. 2 (London: Routledge), s. 761–773 Machek, Jakub 2017 Počátky populární kultury v českých zemích: Tištěná média a velkoměstská kultura kolem roku 1900 (Příbram: Pistorius & Olšanská)

311

tisk a populární kultura.indd 311

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

Schneirov, Matthew 1994 The Dream of a New Social Order: Popular Magazines in America (New York – Chichester: Columbia University Press) Smith, A. C. H. – Immirzi, Elizabeth – Blackwell, Trevor 1975 Paper Voices: The Popular Press and Social Change 1935–1965 (London: Chatto & Windus) Wahl-Jorgensten, Karin 2004 „Martin Conboy: The Press and Popular Culture“. International Journal of Cultural Studies 7, č. 3, s. 367–369

312

tisk a populární kultura.indd 312

28.05.19 22:29

Jmenný rejstřík

Jmenný rejstřík

Adams, Samuel 68, 69, 205 Addison, Joseph 205 Albert Edward, princ z Walesu, pozdější britský král Eduard VII. 150 Allen, Frederick Lewis 103 Anderson, Benedict 79, 98, 122 Andersonová, Gillian 249 Andersonová, Patricia 299, 300 Arnold, Matthew 144, 147 Ashcroftová, Eileen 193 Augusta Sasko­‑Gothajská, waleská princezna 63 Bachtin, Michail Michajlovič 43–45, 47, 48, 85, 147, 230, 253–256, 296 Banks, David 224 Barkerová, Bellinda 262 Barnes, Ernest 196 Bartholomew, Harry Guy 192 Bartlett, ? 141 Bartlettová, ? 141 Baudrillard, Jean 210, 213, 273 Becker, Boris 267 Beckham, Brooklyn 226 Beckham, David (též Becks) 226, 248 Beckhamová, Victorie (též Posh) 226, 248 Becks viz Beckham, David Bednareková, Monika 12 Bednařík, Petr 308 Bechmann, Reinhard 266 Bellanger, Claude 73, 74 Belseyová, Catherine 20, 21 Bennett, James Gordon 80–84, 87, 91, 96, 97, 106, 164, 230 Bennett, Tony 32 Berkenhead, John 59 Berridgeová, Virginia Stewart 129–131, 136 Bessie, Simon Michael 82, 102, 103, 107 Beutin, Wolfgang 56 Bhabha, Homi K. 122 Billig, Michael 35, 215, 246 Bingham, Adrian 12 Birdová, Elizabeth 263, 264 Bischoff, Joachim 266 Blackwell, Trevor 202, 270, 296, 297 Blaine, James 98

Blair, Tony 215, 222, 234–236, 243, 244, 249 Blairová, Cherie 249, 250 Blickle, Peter 54 Blyová, Nelly 89 Bolsonaro, Jair 8 Booker, John 65 Brandeis, J. B. 303 Braunová, Eva 199 Brissot, Jacques Pierre 72 Broersma, Marcel 10 Bromley, Michael 210, 254, 271 Brooks, Peter 100, 129, 257, 258 Brougham, Henry 121 Brown, Gordon 234, 245 Brumm, Dieter 266 Brummett, Barry 40, 41 Bryson, Keith 254 Burke, Peter 49–51, 72, 298 Bushell, Gary 230 Busch, Wilhelm 99 Bute viz Stuart, John Butler, Nathaniel 58 Cabot, John 162 Cabot, Ludovico 162 Cabot, Sancto 162 Cabot, Sebastian 162 Calder, Iain 263 Caligula, římský císař 72 Campbell, Jan 293 Capleová, Helen 12 Capp, Bernard 63–65 Carlile, Richard 112, 116, 126, 132 Carr, Edward H. 21 Cassandra viz Connor, Bill Certeau, Michel de 33, 41, 42, 206 Citrine, Walter M. 184 Cleeve, John 119 Clelandová, Jean 176 Cobbett, William 66, 108, 111–115, 122, 124, 126, 132, 137, 150, 233 Colleyová, Linda 67, 124 Compton­‑Rickett, Arthur 175 Conboy, Martin 11, 12, 272, 294–296, 299–301

313

tisk a populární kultura.indd 313

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

Connor, Bill (též Cassandra) 192, 194 Copeland, David 231, 232 Cosiová, Evangelina 97 Cranfield, Geoffrey Alan 57, 58, 60, 121, 146 Crouthamel, James L. 77, 80–83 Crystal, David 28 Cudlipp, Hugh 175, 192–195 Curran, James 47, 120, 136, 216 Da Silvová, Lindsay 17 Dahlgren, Peter 20, 208 Darley, Andrew 17 Darnton, Robert 73 Davisová, Helen 17 Day, Benjamin H. 76, 78–80 Day, G. W. L. 187 Dickens, Arthur G. 56 Dickens, Charles 172, 181 Dickinson, John 68 Dijk, Teun A. van 28 Dixon, Ronald A. Martineau 190 Dixonová, Dorothy 192 Docker, John 43, 44, 208, 237, 256, 257, 259, 269 Dorčáková, Jana 301, 307–309 Douglas, George H. 76, Dyck, Ian 114 Elias, J. S. 182 Elizabeth Bowes­‑Lyon, královna matka 235 Elyada, Ouzi 73 Emery, Edwin 69, 78, 86, 89, 94, 95, 98, 100, 106, 301 Emery, Michael 69, 78, 86, 89, 94, 95, 98, 100, 106 Engel, Matthew 34, 157, 158, 192 Ensor, Robert 144, 145 Epstein, James A. 124 Erdoğan, Recep Tayyip 8 Ettinghausen, Henry 10 Fairclough, Norman 28 Fairlie, Hugh 202 Featherstone, Mike 163, 214, 215 Fergussonová, Marjorie 22 Fieldsová, Gracie 180 Finkelstein, David 18 Fish, Stanley 247 Fischerová, Sylva 296 Fiske, John 30, 33, 34, 45, 295 Fitzgerald, Francis Scott 106 Fletcher, Anthony 51 Forster, William Edward 144, 169 Foster, Hal 210 Foucault, Michel 28, 85, 100, 206, 207, 211, 273

Fowler, Roger 28, 236 Fricker, ? 160 Frow, John 35 Gallagher, Liam 255 Geertz, Clifford 263 Giddens, Anthony 215 Giroux, Henry 33, 46 Godechot, Jacques 73, 74 Godkin, Edwin Lawrence 93 Golby, John M. 61 Golding, Peter 22, 271 Goodbody, John 153, 163 Gordon, Ian 99 Gottschalk, Thomas 268 Gough, Hugh 72 Grafová, Steffi 267 Grayová, Ann 293 Gramsci, Antonio 31–33, 41, 43, 45, 67, 85, 295, 296 Greeley, Horace 91 Green, Bryan S. W. 195 Greyová, Janet 200 Gribayedoff, Valerian 98 Griffen­‑Folleyová, Bridget 11 Griffinová, Emma 294 Gripsrud, Jostein 257 Guiral, Pierre 73, 74 Guldensuppe, William 90 Habermas, Jürgen 60, 146, 208, 209, 211, 223 Hague, William 236 Hall, Stuart 297 Halliday, M.A. K. 236 Hallová, Julia 18 Hampton, Mark 10, 300, 301 Harmsworth, Alfred, lord Northcliff 27, 102, 135, 142, 147, 153–158, 160, 163, 172, 179, 216 Harris, Michael 61 Harrison, Stanley 111 Harrisová, Elizabeth 140 Harrisová, Muriel 187 Hartley, John 206, 212 Hartlib, Samuel 61 Harvey, David 275 Hausmann, Erich 18 Hayes, Tom 49 Hearst, William Randolph 27, 82, 90, 91, 93, 95, 100, 104, 148, 164, 169, 230 Hébert, Jacques 73, 74 Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 210 Heine, Heinrich 54 Helmore, Edward 265 Henley, William Ernest 158

314

tisk a populární kultura.indd 314

28.05.19 22:29

Jmenný rejstřík

Henryová, Wendy 264 Herd, Harold 57, 58, 156 Hetherington, Henry 116, 118, 119, 121, 124, 137 Hickey, William 177 Hingham, Charles 186 Hitler, Adolf 199 Hodge, Robert 28 Hodgskin, Thomas 117 Hoggart, Richard 239, 293 Hollisová, Patricia 109, 111, 113, 118, 119, 121, 122 Holtzmannová, Fanny 180 Horrie, Chris 221 Hughesová, Catherine 158, 163 Hughesová, Helen 77 Humphreysová, Anne 106, 129, 131 Hus, Jan 302 Chadwick, Henry 81 Chamberlain, Joseph 161 Chettle, Henry 60, Chippindale, Peter 221 Chipperfield, ? 158, 159 Chiswick, Harvey 72, 73 Christiansen, Arthur 172–174, 192 Churchill, Winston 195 Immirziová, Elizabeth 202, 270, 296, 297 Irvin, Will 91 Jackson, Andrew 76, 77, 97 Jackson, Ken 240 Jacobs 218, 230 James, Louis 118, 119 Jameson, Fredric 207, 216, 223, 273 Jameson, Leander Starr 159 Jauch, Günther 267 Jeannery, Jean­‑Noël 72 Jewettová, Ellen 82, 83 JFK viz Kennedy, John F. Jindřich VII., anglický král 162 Jindřich VIII., anglický král 56 Jiří III., panovník Velké Británie a Irska 67, 91 Johnson, Richard 293 Jonssonová, Ulrika 249 Jones, Bruce 227, 228 Jones, Jon 228 Kant, Immanuel 211 Keeble, Richard 18 Kennedy, John F. (též JFK) 264 Kennedy, Kevin 227 Kesslerová, Katja 267 Kilfoyle, Peter 244 King, Cecil H. 194, 195

Klemmová, Heidrun 17 Knight, Charles 100, 102, 119 Köpplová, Barbara 301, 308 Kress, Gunther 28 Kruger, Paul 158, 161 Lambertová, Angela 232 Lansbury, George 183, 190 Larkin, Felix 11 Leavis, F. R. 47 Lee, Alan J. 61, 122, 127, 162 Lee, Alfred M. 70, 71 Lelacheurová, Ruth 220 Lestrange, Roger 59, 60 Lindemannová, Margot 55, 58 Littlejohn, Richard 229–232 Livingstone, Ken 247, 248 Lloyd, Edward 132 Lonsdaleová, Angela 227 Loop, Ludger 266 Loustallot, Elysée 73 Luther, Martin 54, 55 Lyotard, Jean­‑François 213, 246 Mabbott, Gilbert 58 MacDonald, Ramsay 184 Macfadden, Bernarr 104, 105 MacKenzie, John M. 154 MacKenzie, Kelvin 254 Maduro, Nicolás 8 Maggie viz Thatcherová, Margaret Machek, Jakub 301, 303, 307 Maldaner, Karlheinz 266 Maltby, E. H. 190 Manisty, ? 140 Marat, Jean­‑Paul 72, 73, 205 Maske, Henry 267 Maxmilián I., císař Svaté říše římské 54 McCormick, Robert M. 102 McDougal, Walter 98 McGuigan, Jim 29, 41, 217, 238, 272 McHale, Brian 211 Messier, James 57 Michelet, Jules 73 Milton, John 61 Modleskiová, Tania 225 Monk, Jack 192 Moreová, Hannah 102, 119 Morgan, Piers 218 Mossová, Kathleen 250 Mott, Frank Luther 80, 87, 90, 94–97, 99, 103, 104 Moxham, Noah 10 Mukerjiová, Chandra 31, 32, 36 Murdoch, Rupert 34, 215, 237

315

tisk a populární kultura.indd 315

28.05.19 22:29

Tisk a populární kultura

Nero, římský císař 72 Nerone, John 75, 79 Neubauer, Hans­‑Joachim 54 Nordin, Kenneth D. 76, 94 Norris, Christopher 211 Northcliff viz Harmsworth, Alfred Nowell­‑Smith, Geoffrey 37 O’Brien, James Bronterre 116, 121 O’Brien, Mark 11 O’Connor, Feargus 124, 126, 150 O’Connor, T. P. 151, 152, 174 Ong, Walter J. 48, 51 Orbán, Viktor 8 Oriard, Michael 81, 91, 92 Outcault, Richard F. 99 Paine, Thomas 66, 69, 114, 205 Palmer, Roy 53, 60, 127 Partridge, ? 139 Paskal, Cleo 265 Patterson, Joseph Medill 102, 103–105 Payne, Philip 106 Pearson, C. Arthur 157 Perkin, Harold 27, 110, 146 Petschan, Wolfgang 17 Pickfordová, Mary 180 Pilkington, John 139 Pinochet, Augusto 234 Polnay, Lucy de 178 Posh viz Beckhamová, Victorie Presley, Elvis 263 Preston, Peter 264 Pulitzer, Joseph 27, 82, 87–89, 90, 91, 93, 97, 98, 102, 148, 164, 230 Purdue, A. William 61 Rabelais, François 254 Rampley, Matthew 17 Raymond, Joad 10 Reade, Brian 232, 248 Reynolds, George W. M. 132 Rheinlander, Kip 106 Riis, Jacob A. 98 Riondet, Peter 57 Rivington, James 68 Robespierre, Maximilien 72 Robinson, Richard P. 82, 83 Rollins, Hyder Edward 54 Roosevelt, Franklin D. 104, 188 Root, Robert L. 37 Rorty, Richard 247 Roslinová, Gaby 249 Rousseau, Jean­‑Jacques 138 Roycroft­‑Davis, Chris 224 Rubens, Paul 158

Sachsová, Andrea 264 Shepard, Leslie 52, 54 Schneirov, Matthew 299, 300 Schiachová, Morag 29, 30, 40 Schifferová, Claudia 267 Schiller, Dan 83, 106 Schudson, Michael 10, 27, 31, 32, 36, 77, 84, 264 Schumacher, Michael 267 Sidneyová, Sylvia 180 Simon, Roger I. 33, 46 Skrejšovský, Jan 303 Sloan, Wm. David 68, 70 Smith, A. C. H. 146, 202, 270, 296, 297 Smith, Gerry 294 Smithová, Emily 242 Sparks, Colin 20, 25, 31, 38, 47, 76, 209 Spender, J. A. 156 Springer, Axel 265 Starý, Jiří 296 Stead, William Thomas 147–151, 230 Steel, John 11 Steele, Richard 205 Steeleová, Janet E. 93 Stephenová, Jaci 226 Stevens, John D. 81, 89, 90, 97, 106 Stevenson, John 51 Stoppardová, Miriam 251 Straw, Jack 234, 241, 242 Street, John 29, 46, 71 Stříbrný, Jiří 307 Stuart, John, hrabě z Bute 67 Sullivan, John 91 Summers, Gerald 199 Taylorová, Jane 17 Taylorová, Sally J. 265 Terrou, Fernand 73, 74 Thatcherová, Margaret (též Maggie) 221, 222 Thompson, E. P. 109, 126 Tiberius, římský císař 72 Tillett, Ben 168, 183 Tims, Toby 110 Tomlinson, Ricky 251 Townsendová, Rosina 83 Trump, Donald J. 8 Tumber, Howard 254, 271 Turnerová, Wendy 254 Vick, Dieter 18 Vicková, Bärbel 18 Viktorie, britská královna 157, 159 Vincent, David 109, 113, 119, 126, 127, 169 Wahl­‑Jorgensenová, Karin 295, 300, 301 Wallraff, Günter 266

316

tisk a populární kultura.indd 316

28.05.19 22:29

Jmenný rejstřík

Warren, Charles R. 149 Washington, George 91 Wedgewood, Josiah 185 Wells, Herbert George 188 Weyler, Valeriano 96, 97 Whitby, Gary 76, 77 Whittington, Dick 239 Wiener, Joel H. 10, 143 Wicht, Wolfgang 17 Wilberforce, William 190 Wilkes, John W. 66–68, 124, 126 Wilkeyová, Gwynneth 17 Williams, Raymond 24, 25, 40, 135, 136, 145, 147, 152, 171, 202, 269, 270

Williams, Robbie 255 Williamsová, Julie Hedgepeth 68, 70 Willink, Henry Urmston 199 Wilson, Quentin 218 Wilson, Richard 248 Wright, Matthew 226 Yeo, Stephen 48 Yeová, Eileen 48 Zec, Philip 194, 197

317

tisk a populární kultura.indd 317

28.05.19 22:29

tisk a populaĚ rniĚ kultura.indd 318

28.05.19 22:29

Obsah

Předmluva k českému vydání Předmluva k anglickému vydání Poděkování Úvod. Populární tisk: teorie a historie 1. Lid a populární kultura 2. Populární tisk jako populární kultura 3. Americký populární tisk od 19. století 4. Anglický populární tisk na počátku 19. století 5. Komercionalizace populárního tisku v Británii 6. Nová žurnalistika – dlouhá verze 7. Populární tisk přežívá postmodernitu 8. Integrace přístupů k současné populární kultuře Závěr

7 15 17 19 24 49 75 108 134 171 204 253 269

Literatura

276

„Kupředu společně s lidem“ aneb Jak se populárnímu tisku dařilo vyvolávat dojem, že mluví za své čtenáře, a vydělat na tom (Doslov Jakuba Machka)

293

Jmenný rejstřík

313

319

tisk a populární kultura.indd 319

28.05.19 22:29

tisk a populaĚ rniĚ kultura.indd 320

28.05.19 22:29

Jmenný rejstřík

Edice #POPs přináší překladové i původní práce věnované teorii, historii a interpretaci populární kultury v jejím nejširším pojetí. Zahrnuje jednak klasické oborové texty, jejichž česká vydání dosud citelně scházela, jednak nejnovější specializované studie analyzující nejrůznější podoby a kontexty globální popkultury. Dvě vlastnosti jsou všem zařazeným pracím společné: inovativní přístup a čtivé pojednání. Tituly edice #POPs mohou oslovit jak zainteresované laiky, kteří chtějí porozumět náležitostem popkulturní krajiny kolem nás, tak i specialisty z příbuzných oborů tradičních (např. literární věda, historie, filmová studia) či u nás jen pozvolna se etablujících (mediální a kulturální studia, audiovizuální studia apod.). Edici řídí Petr A. Bílek (FF UK a FF JU), Martin Foret (FF UP) a Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR).

321

tisk a populární kultura.indd 321

28.05.19 22:29

John Fiske: Jak rozumět populární kultuře Co je to populární kultura? Jak funguje ve společnosti a jak ji lze použít v boji o mocenské pozice? Je vše, co je nám masově prodáváno, nakonec opravdu populární? A jestliže ne, co o tom rozhoduje? Jak zkoumat džíny, obchodní centra a Madonnu? Fiske na tyto a podobné otázky odpovídá knihou Jak rozumět populární kultuře. Předvádí, jak to, co máme v kulturním prostoru k dispozici, používáme a jak z toho utváříme své vlastní významy a požitky. Slavná kniha, která byla jednou z těch, jež stály u zrodu popkulturních studií, vychází poprvé česky.

První svazek edice #POPs přináší též rozsáhlou předmluvu Henryho Jenkinse a úvodní diskusi Kevina Glynna, Jonathana Graye a Pamely Wilsonové, mladších badatelů, kteří se populární kulturou zabývají. Knihu uzavírá původní doslov překladatele Petra A. Bílka.

ISBN 978-80-7470-190-0, #POPs sv. 1 Brož., 324 str., 320 Kč vč. DPH.

Ien Angová: Divákem Dallasu.

Soap opera a melodramatická imaginace Na počátku osmdesátých let uchvátil televizní diváky po celém světě americký seriál Dallas. Kde se ale tato mimořádná divácká fascinace vzala, když jím kulturní autority hlasitě pohrdaly? Ien Angová vyšla z analýzy dopisů od diváků a ukazuje, jak vzniká a funguje požitek ze sledování Dallasu (či naopak znechucení z něj), jak se má melodramatický charakter zápletek seriálu k naší ubíjející každodennosti a jaká „ženská témata“ v něm nacházejí jeho divačky. Výsledkem je čtivá a přístupná kniha, která se po právu stala jedním ze zakladatelských kamenů studií populární kultury i mediálních studií. Svazek doplňuje autorčina metodologická poznámka, jež není běžně v překladech této monografie vydávána. Knihu uzavírá doslov Ireny Reifové a krátkou předmluvu k českému vydání napsala sama Ien Angová.

ISBN 978-80-7470-226-6, #POPs sv. 2 Brož., 192 s., 259 Kč vč. DPH.

322

tisk a populární kultura.indd 322

28.05.19 22:29

Jmenný rejstřík

Henry Jenkins: Pytláci textů.

Televizní fanoušci a participativní kultura Když americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins vydal svou knihu Pytláci textů (1992), byl v oblasti mediálních studií zakořeněný obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů. Jenkins svůj zájem soustředil na specifickou skupinu diváků: fanoušky, a ukázal, že výtvory komerční masové kultury se stávají materiálem jejich vlastní, značně nezávislé tvorby. V jednotlivých kapitolách knihy, psané současně z pozice akademika i dlouholetého fanouška, se soustředí na kritické aktivity fanoušků, na utváření jejich kánonů, hodnocení a interpretací.

Především se však věnuje jejich výtvorům: povídkám, románům, videím nebo filkové hudbě.

Jenkinsova klasická práce tak nabízí jedinečný raný pohled na kulturu participace, jež se stala výrazným atributem dnešních dní.

ISBN 978-80-7470-242-6 #POPs sv. 4

Jason Mittell: Komplexní televize.

Poetika současného televizního vyprávění V devadesátých letech se v americké televizní produkci začaly objevovat seriály vymezující se proti dekády zavedeným pravidlům přehlednosti a srozumitelnosti.

Riskantnější seriálové projekty jako Městečko Twin Peaks či Akta X se nebály své diváky mást, chytře jimi manipulovat a budovat propracovanou mytologii seriálového světa. Svá publika komplexní seriály nejen vybízejí k zaujetí samotným příběhem, ale i způsobem svého vyprávění. Mittell nám v této knize nabízí detailní rozbor formálních charakteristik a speciálních „narativních efektů“ takto vyprávěných seriálů i způsobů, jak jim rozumí a dále s nimi pracují jejich publika. Publikace bude nejen nezbytnou výbavou odborníků i studentů věnujících se televizi, ale osloví i poučené diváky a fanoušky inovativního televizního vyprávění. S doslovem překladatele Jakuba Kordy.

ISBN 978-80-7470-244-0 #POPs sv. 5

323

tisk a populární kultura.indd 323

28.05.19 22:29

MARTIN CONBOY Tisk a populární kultura V překladu Josefa Šebka, s doslovem Jakuba Machka

Edice #POPs, sv. č. 3 Řídí Petr A. Bílek – Martin Foret – Pavel Kořínek Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako svou 386. publikaci Z anglického originálu The Press and Popular Culture (2002) přeložil Josef Šebek Doslov Jakub Machek Redakce a jmenný rejstřík Pavel Kořínek a Lucie Kořínková Grafická úprava a obálka Klára Kvízová – ReDesign Sazba písmem J Baskerville a F Grotesk Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 324 stran.

ISBN 978-80-7470-229-7 Doporučená cena včetně DPH 359 Kč

tisk a populární kultura.indd 324

28.05.19 22:29

JASON MITTELL KomplexnĂ­ televize Poetika souÄ?asnĂŠho televiznĂ­ho vyprĂĄvÄ›nĂ­ JAROSLAV Ĺ VELCH Jak obehrĂĄt Ĺželeznou oponu PoÄ?Ă­taÄ?ovĂŠ hry a participativnĂ­ kultura v normalizaÄ?nĂ­m ÄŒeskoslovensku VyĹĄlo: JOHN FISKE Jak rozumÄ›t populĂĄrnĂ­ kultuĹ™e IEN ANGOVĂ DivĂĄkem Dallasu Soap opera a melodramatickĂĄ imaginace

SouÄ?asnĂĄ dominance televize Ä?i internetu jako kdyby pĹ™ehluĹĄovala rozhlas a klasickĂĄ tiĹĄtÄ›nĂĄ mĂŠdia, jeĹž jako by se pĹ™esouvala do zaprĂĄĹĄenĂ˝ch regĂĄlĹŻ nÄ›Ä?eho, „co jiĹž pominulo“, a „toho, co prĂĄvÄ› pomĂ­jĂ­â€œ. Chceme-li vĹĄak skuteÄ?nÄ› porozumÄ›t souÄ?asnĂŠmu globalizovanĂŠmu, digitĂĄlnĂ­mu a tekutĂŠmu svÄ›tu mĂŠdiĂ­, musĂ­me se vypravit k zĂĄkladĹŻm, do historie, ze kterĂŠ tento svÄ›t vyrĹŻstĂĄ. Monografie Martina Conboye nabĂ­zĂ­ prĂĄvÄ› to: ve svĂ˝ch analĂ˝zĂĄch populĂĄrnĂ­ho tisku (ilustrovanĂ˝ch tĂ˝denĂ­kĹŻ Ä?i bulvĂĄrnĂ­ch periodik), rozkroÄ?enĂ˝ch do plochy dvou staletĂ­ a provedenĂ˝ch pĹ™edevĹĄĂ­m na materiĂĄlu britskĂŠm a americkĂŠm, sleduje promÄ›ny rolĂ­ a funkcĂ­ populĂĄrnĂ­ch periodickĂ˝ch tiskovin od poÄ?ĂĄtku 19. stoletĂ­ do dneĹĄnĂ­ch dnĹŻ. ZaznamenĂĄvĂĄ tak transformace, jimiĹž proĹĄly, a pĹ™edevĹĄĂ­m stopuje vliv novinovĂŠho a Ä?asopiseckĂŠho tisku na etablovĂĄnĂ­ a rozvoj modernĂ­ populĂĄrnĂ­ kultury jako takovĂŠ. Svazek doplĹˆuje doslov Jakuba Machka, kterĂ˝ Conboyova zjiĹĄtÄ›nĂ­ konfrontuje s Ä?eskĂ˝m materiĂĄlem.

ISBN 978-80-7470-229-7

Akropolis

PřeloŞil Josef Šebek S doslovem Jakuba Machka

Akropolis Edice #POPs

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

HENRY JENKINS PytlĂĄci textĹŻ TeleviznĂ­ fanouĹĄci a participativnĂ­ kultura

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

#POPs

Připravujeme:

MARTIN CONBOY Tisk a populĂĄrnĂ­ kultura

MARTIN CONBOY (* ) působí jako profesor dějin mÊdií na univerzitě v Sheffieldu.

Ve svĂ˝ch pracĂ­ch se zaměřuje pĹ™edevĹĄĂ­m na historii britskĂ˝ch mĂŠdiĂ­ (napĹ™. The Routledge Companion to British Media History, jako editor, spolu s Johnem Steelem, ) a na bulvĂĄrnĂ­ tisk (napĹ™. Tabloid Century: The Popular Press in Britain, to the Present, spolu s Adrianem Binghamem, ). PřítomnĂĄ kniha je prvnĂ­m autorovĂ˝m titulem pĹ™eloĹženĂ˝m do Ä?eĹĄtiny.